Když jsem začal včelařit, bylo vše jasné. Nemyslím tehdejší pevnou cenu medu, ale to, jak se mělo medu dosáhnout.
Chovat silná včelstva, ve velkých úlech, stavební rámek raději jen půlený či na třetinky, brzký jarní rozvoj a po medobraní udržet matku v kladení. Chovat samozřejmě kraňku a tam, kde dosud nebyla, co nejvíc rozchovávat nakoupené matky z dovezených inseminovaných tak, abychom co nejrychleji vytlačili přetrvávající nevhodné včely a naše matky na svých proletech potkávaly jen stejně ušlechtilé trubce.
Netrpět slabochy a snažit se být na čele pokroku.
V souladu s trendem jsem nechápal včelaře, kteří setrvávali u svých starých úlů a hlavně starých známých včel, které měl jejich táta od dědy, a nechtěli si do svých včelínů nasadit novou krev. Vždyť to přeci byly jejich včely a nechápali, proč by je měli zatratit.
Kazili nám naše úsilí, abychom měli vše jednotné, homogenní, vyrovnané a hlavně výkonné. Kazili mi moje úsilí mít dobré včely. A zde jsem se dostal k jádru. Málokdo asi chce mít špatné, nedobré včely.
Ale co to jsou ty dobré a pěkné včely? Jak jsem napsal v úvodu, kdysi jsem to jasně věděl. Bylo to jasné skoro všem a taky se to tak psalo, říkalo a tvrdilo. A puntík.
I v minulém čísle Moderního včelaře jsem se z mnoha stran světa dozvěděl to, co mně pomalu začínalo být zřejmé – že to tak jednoduché být nemusí. Není ani tak důležité, co si já myslím o tom, jaké mají být dobré včely. Daleko podstatnější je, co je dobré pro včely. A to není to samé. Mnoho vědců nám nyní říká, že z hlediska včel je skoro vše opačně.
Na druhou stranu to naše bylo dřív také vědecky doloženo. Změnila se úroveň poznání, podmínky, a na co si budeme muset zvykat, změnili se i včelaři a jejich úhel pohledu. Dobro pro včelaře preferuje dnes větší část, ale vzniká zde další skupina, která se primárně snaží zohlednit to, co je dobré pro včely.
A mezi těmito dvěma přístupy se otvírá rozsáhlý prostor pro hledání i umístění našeho optima a kompromisu. Podobných os je samozřejmě daleko více, ale na této můžeme sledovat možná největší současnou změnu. Pro mnohé ekonomicky orientované včelaře bude zřejmě nepochopitelné až těžko přijatelné, že někdo nevčelaří pro med. Už jenom tím, že zmizí jednoduché kritérium, podle kterého se poznal dobrý včelař – výnos.
Společný prostor, ve kterém chováme své včely, je místem našich střetů či setkávání
Nahlédnutím do naší minulosti vidím, že snadno přecházíme z jednoho extrému do druhého, a ty, co v něm s námi nejsou, považujeme za nepřátele, se kterými se nediskutuje a které je třeba zničit nebo alespoň potlačit.
Možná, že je jednodušší být přesvědčen než přemýšlet a pochybovat, v diskusi se sebou i jinými svůj názor obhájit i dotvarovat. Co jiného je v českém včelařství nyní velmi skloňovaná touha po jednotě než snaha, aby nebylo jinakosti a aby nikdo nezpochybňoval naši pravdu?
Těžko se mi odpovídá, proč mi tak dlouho trvalo, než jsem začal pochybovat o všem, čemu jsem věřil a začal hledat, co je jen moje načtené přesvědčení, co jsou fakta pro ně svědčící a o čem všem svědčícím proti nic nevím, protože jsem o tom neslyšel.
Nevím, zda jsem to našel, ale myslím si, že příčinou byla moje lenost, protože pochybovat a ověřovat je nepohodlné. Jednodušší je si přečíst to, co píší všichni, a neřešit, že se může psát jen to, co je schváleno. Nemyslím schváleno ,,Stranou”, ale jednotným míněním. Je jednodušší být v jednotě než se dohledávat pravdy v chaosu.
Nevím, proč se mi dere stále na mysl slovo jednota, když plně nevystihuje jádro problému. Jaké jiné české slovo ale máme pro uniformitu?
Není náhodou volání po zachování jednoty touhou po pohodlné uniformitě?
Včelám prý prospívá genová diverzita a je všeobecně přijímáno, že pro pokrok je podstatná diverzita myšlenková.
Tak jsem se nakonec dobral příčiny svého dlouhého lpění – nedostatek myšlenkové diverzity v mém okolí.
A diverzita, to nejsou malé izolované skupiny, které zahubí vše cizí, co k nim přijde zvenku, ale prostředí, kde se cizí mísí. Kde vytrvá to, co se osvědčí, to, co se neosvědčí, není zničeno, ale jen utlumeno.
Proto bych chtěl všem začínajícím, i věčně začínajícím a objevujícím, popřát k blížícím se Vánocům maximální nejednotnost, myšlenkovou diverzitu a toleranci.
Karel Jiruš