Mimo jiné vyhrál Velkou cenu poroty v Cannes a byl uveden i na karlovarském festivalu. Je krutě a syrově včelařsky pravdivý, dýcháte s hrdiny a vidíte se ve stejné situaci. Objevil jsem ve filmu jenom dva momenty, které by ve skutečnosti vypadaly jinak, realita by byla ještě mnohem silnější. Poprvé je to při otravě včelstev po postřiku, kde to odnesl jenom jeden úl z celé včelnice. A podruhé, když včelařova rodina musí při vytáčení medu rychle odjet z medárny a nezavře za sebou dveře. Když se za několik hodin vrátí, stav medárny se výrazně změnil, ale včely na tom podíl neměly – něco takového by už asi bylo příliš i na hodně otrlé filmaře.
A to zjišťování imunity recenzentů? Třeba paní Heřmanová, podle své recenze, obávám se, imunní není a nepřekvapilo by, kdybychom se s ní časem shledali ve včelařské škole. Ti, kdo ve filmu nevidí víc než konflikt autoritativního otce s dospívající dcerou, a ti, kdo komentují slovy jako „mistrovství světa v bezútěšnosti“, „spíše nuda a utrpení“ nebo „příšerně dlouhý a otravný film“, jsou vůči včelařině bezpečně imunní.