První čtvrtina knihy se věnuje pokusům Josefa Nymsy staršího, který se mezi lety 1946–1976 pokoušel v Milešově pod Milešovkou získat maximální medný výnos v až třímatečných včelstvech, umístěných nad sebe v nástavcích, dosahující výšky „mrakodrapu“. Med však nebyl jediným zájmem J. Nymsy st.; dělal pokusy s termoregulací včelího chomáče, se studenou i teplou stavbou, s úlovými systémy, s rojivostí, zajímal se o úlohu trubců atp. Ve druhém plánu čtenář proniká i do složitého osudu včelaře stojícího mimo oficiální směry oboru.
Na výzkumy svého otce navázal v roce 1977 Josef Nymsa jr. Ve středu jeho zájmu je hledání optimálního životního prostoru (úlu) pro včelstvo. Vrací se ke zjištění, že příroda vytvořila ve včelstvu dokonalý organismus, který se spíše neúspěšně snažíme přizpůsobit svým představám. Čtenáře seznamuje se svým pojetím úlového prostoru, testovaném na vlastní včelnici v osobně vyvinutém úlu 2N (dvojitý nástavkový úl). První začal zkoušet v roce 1986–87, přičemž ho podle zkušeností s rojivostí, přezimováním, medným výnosem atd. dále upravoval. Všechny průběžné zkušenosti velmi podrobně popisuje společně s technickými parametry úlu.
Stranou autor nenechává ani šlechtitelství s dilematem přidané matky nebo tiché výměny. Posledních pět stránek z celkových 125 patří praktickým fíglům při medobraní, krmení či získání čistého vosku.
Knihu doprovází černobílé dokumentární fotografie.