Konstrukční kázeň při výrobě úlů

Petr Texl, Jiří Přeslička

1/2016, strana 32

Co by to bylo za včelaře, který za svůj život nevynalezne nový úl nebo alespoň trochu neopraví stávající úlové standardy. Každý včelař se jistě již několikrát stal účastníkem nikdy nekončících diskusí na toto téma. V několika číslech Moderního včelaře vás seznámíme s konstrukčními chybami a odchylkami od zavedených standardů.

Včelí mezera

Včelí mezera „Bee space“ je objev starý přes 160 let. Definuje skutečnost, že mezera ve včelím obydlí o velkosti 8 mm (+/- 2 mm) představuje velikost, kudy proleze včela, avšak včelstvo tuto mezeru nepropojí voskovými můstky. Větší mezeru včely zastaví voskovým dílem, menší mezeru zatmelí propolisem. Pro hospodářské vedení včelstva s rozběrným dílem je tento objev zásadní. Nebudeme tady rozebírat, do jaké míry je tato mezera komfortní pro přirozený život včelstva.

 

Znázornění včelí mezery

 

Vynález včelí mezery se přisuzuje L. L. Langstrothovi, který v roce 1851 tuto konstrukční záležitost publikoval. Respektování včelí mezery v úlu Langstroth (patentován r. 1852) pravděpodobně způsobilo, že tento typ úlu bez podstatných změn se používá přes 160 roků a v současnosti se v něm chová na celém světě 70 % včelstev. Je zarážející, že v současné době existují výrobci úlových sestav, kteří vliv včelí mezery naprosto ignorují.

 

Úlová otázka po česku

Původ rozdílných úlů a rámkových měr v ČR musíme hledat již při vzniku spolkové činnosti před 160 lety, shodou okolností v době vzniku úlu Langstroth. V období přechodu z klátů a košnic na „pravoúhlé úly“ byla vynalézavost a snaha odlišit se od sousedního spolku jedním z důvodů následné konstrukční rozmanitosti. Každý autor nového úlu vlastní výtvor řádně zdůvodnil. Výroba úlů zůstává do současnosti u nás malosériovou záležitostí, v některých případech dokonce kusovou výrobou. Od toho se odvíjí ceny úlů, které představují jednu z nejvyšších nákladových položek včelařského provozu. V zemích, kde lidská práce je od nepaměti zahrnuta ve finální ceně výrobku, je zpravidla menší „portfolio“ úlových systémů. V západních zemích se zpravidla včelaří pouze v jednom typu úlu.  

 

Nejednotná Adamcova míra

Na Adamcově míře 39 x 24 cm, která se u nás používá nejčastěji, se včelaři dohodli během brněnského sjezdu v roce 1904. Byl to racionální kompromis, kdy se přecházelo z velmi malých rámků 24 x 13 cm používaných v českých a moravských stojanech, na velký rámek. K Adamcově míře se dospělo prostým spojením tří rámků, umístěných ve stojanech nad sebou; otočením o 90 stupňů se dokonce využilo i voskové dílo. Tím byl přechod na nový úlový systém velice snadný. Rozměr 39 x 24 cm definuje délku a výšku rámku, včetně konstrukční tloušťky louček rámku. U této rámkové míry však dodnes panuje nejednotnost u tzv. oušek, za které je rámek zavěšený v úlové stěně. Různé geometrické rozměry proto nezaručují v úlech od různých výrobců bezproblémové zavěšení rámků tak, aby byla dodržena včelí mezera.    

 

Přechod z míry 24 x 13 cm na Adamcovu míru

 

Snaha o unifikaci

Počátek šedesátých let 20. století znamenal snahu o jistou úlovou unifikaci pro celé území tehdejšího Československa. Prof. Bohuslav Tomšík z Vysoké školy zemědělské v Brně navrhl tzv. Jednotný úl (nazývaný také Čechoslovák) s rámkovou mírou 37 x 30 cm. Bohužel dvounástavkový úl byl pro následně zaváděnou kraňku malý, třínástavkový zase zpravidla velký. Vyráběly se i medníky s poloviční výškou nástavků, resp. rámků. První úly toho typu měly dno pevně spojené s plodištěm. Později úl nesl všechny znaky nástavkového úlu: vysoké samostatné dno, plodištní a medníkové nástavky, víko. Ve své době šlo zajisté a moderní uteplený úl, který včelaři hojně používali.

 

Úlové sestavy a rámkové míry v ČR

 

Langstroth dodržuje včelí mezeru

Světoví výrobci dodržují při výrobě úlových systémů včelí mezeru. To přináší zásadní výhodu při obsluze včelstev. Minimalizuje se prostavování voskovými můstky mezi nástavky, což urychluje práci hlavně ve velkoprovozech. Konstrukce úlu Langstroth umožňuje již 160 let uplatňovat včelí mezeru jako zábranu proti prostavování voskovými můstky nejen mezi stěnou úlů a boční loučkou rámků, mezi dolní loučkou horního nástavku a horní loučkou spodního nástavku, ale i mezi horními loučkami rámků v jednom nástavku. V roce 1890 zavedl J. B. Hall navíc ještě u rámku silnou horní loučku (19 mm), čímž kromě stability velkého rámku ještě více minimalizoval prostavování mezi nástavky. Tato konstrukce je ve světě neměnná, nikdo se nad ní nepozastavuje, natož aby něco vylepšoval. Tady se dá pouze něco zkazit. A také se tak děje. Od vstupu úlového systému Langstroth do českého včelařského prostředí jsme svědky různých změn a „vylepšení“. Přitom se zapomíná na smysl a hlavně důležitost včelí mezery.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Včelí mezera v úlové sestavě Langstroth

(Kresby Michal Kabát)