Editorial 2/2016

Kdo by pochyboval, že od dubna do června řídíme váš život? Tedy pokud se hlásíte ke včelařské obci. Kvůli komu nemluvíte s celou rodinou, která chce mít na zahradě místo svazenky něco tak ordinérního, jako jsou růže? Kdo jiný vás přiměje kymácet se na nejvyšší příčce žebříku v jedné ruce rojáček, ve druhé větev? Místo koho se chvějete obavami, když už dva týdny lije jako z konve a pak jsou pro změnu tropy, které vysuší i tu poslední kapku nektaru? Vám je to jasné. A nám také. Sice vás někdy bodneme, ale co se škádlívá, to se rádo mívá… Na útěchu ale přineseme med. Jindy vás pozlobíme Hoffmanny stmelenými jak vteřinovým lepidlem; to abyste měli propolis na hojivou tinkturu. Jsme zkrátka dvojka: my a vy. Co na tom, že máme křídla a nemáme obratle a vy nemáte pylové košíčky a máte červenou krev. Patříme k sobě. O tom je celý tento časopis. Jak se chovat, aby bylo na světě dobře včelkám i člověku. Například šetřit s chemikáliemi, řešit rozumně včelí nemoci, a taky se těšit z života na česnu i daleko před ním.