Způsoby získávaní a uchovávání medu a včelích produktů stále představují velkou výzvu. Stačí si uvědomit, že nástroje používané k sběru medu jsou tradiční.
S včelami se pracuje v noci. Před úly se rozdělává oheň z vlhkého dřeva. Úly se během získávání medu obvykle zničí, a celá včelstva tak často zahynou. Běžné je znečištění medu a jeho zkvašení. Včelaři jsou závislí na odchytu rojů, technologie tvorby oddělků je pro ně neznámá. Proto se může stát, že včelař čeká i několik let, než se mu včelstva sama rojením rozmnoží. Je tedy vydaný všanc náhodě a rozmarům přírody.
Včelaření je v Ugandě stále nedostatečně využívaný a málo rozvinutý obor. Pokud by se podařilo zavést potřebné změny, mohlo by přispět ke zvýšení ekonomického standardu obyvatel žijících na hranici chudoby. Komunita Kiyebe, jíž jsem členem, řeší problémy s nedostatečným přísunem vody, špatným vzděláním dětí, které jejich rodiče nemohou posílat do škol, chabou lékařskou péčí a nedostatkem v oblasti základních životních potřeb. Věřím, že včelařský projekt, na němž pracuji, by mohl být praktickou cestou ke zlepšení naší životní úrovně.
Právě kvůli zvýšení šance na lepší život v několika ugandských komunitách jsem se rozhodl osvojit si metody včelaření tak, jak se praktikují v České republice. Díky Pavlu Kirschnerovi a jeho přátelům jsem se několik týdnů věnoval včelaření v Liběchově a okolí. Jsem vděčný za výuku a všechny získané dovednosti a děkuji všem, kteří mi umožnili splnit si sen.
I když jsem se toho hodně dozvěděl, budu stále potřebovat vedení, podporu při technických otázkách a dalších problémech, které se během realizace projektu objeví. Po návratu do Ugandy plánuji seznámit s tím, co jsem se naučil, obyvatele přilehlých regionů, aby se pro včelaření nadchli, a přispěli tak k zavedení a šíření nových metod. Začnu ve svém bezprostředním okolí, v komunitě Kiyebe, a postupně zapojím členy dalších komunit.
Přátelé, děkuji za příležitost sdílet svou zkušenost ve vašem časopise. Společně to dokážeme. Bůh vám žehnej.