Včelařská manželství, to je vůbec téma… Protože se dostávám díky redakci co chvíli k někomu na včelnici, získala jsem dojem, že rozvody nejsou v této komunitě úplně vzácné. Opuštění vládci nad úly obvykle informují exkurzi, že jim královna ulétla s jiným trubcem. Vzhledem k tomu, že je včelařek přece jen méně a těch hodně zkušených, ke kterým se jezdí pro radu, ještě míň, tak jsem se zatím nesetkala se situací, že by nad zmizelým trubcem lkala nějaká matka. Buď to ženy stejně jako včely zvládají s dcerami a syny samy bez partnera docela dobře anebo je demografický vzorek stále ještě malý.
Mnohem častěji se ale na svých cestách potkávám s pevnými manželstvími, kde funguje klasická dělba práce. On se stará o chov, ona o med, svíčky, perníčky a často také o obchod a web včelí farmičky. Tam, kde z páru včelaří žena, se, alespoň podle mých poznatků, stará o vše ona a on je zván k jasně definovaným úkonům: funguje jako zvedák nástavků, je mu dovoleno zapalovat kuřák, spravovat trafo k medometu, za to se smí jako první podívat do refraktometru, v práci pak má nabízet medík a peníze dát štando pendo do domácí pokladny.
Ač se může na první pohled zdát, že jedna nebo jeden jsou v svazku uzurpovaní včelařem, vykazují tyhle páry vysokou míru bezkonfliktní secvičenosti. Na výletech do cizích včelnic se láskyplně tahají za rukáv, aby si ukázali, co doma nemají, a mohlo by se hodit. Ve včelích obchodech si nevyčítají útratu a ve shodě utrácejí eura za medové kolekce a rozličné medoviny. Nemají pochybnosti, že dětem v rodině je třeba koupit nejlépe už k prvním narozeninám včelařskou kombinézu.
Prostě včely působí apiterapeuticky nejen na tělo, ale také na něco tak komplikovaného, jako je partnerské soužití. Jak to chodí u vás? Napište!