Článek Jana Freidingera2 uvádí, že od vynálezu syntetické látky Parkesin v roce 1862 lidé vyrobili přes 8,3 miliardy tun plastů, jejichž tři čtvrtiny skončily jako odpad v mořích a na pevnině. Produkce plastů vzrůstá geometrickou řadou. Nyní se roční světová výroba pohybuje kolem 320 milionů tun. V polovině století by tak mělo jako odpad skončit dalších 12 miliard tun plastů. Jen v naší republice se ročně vyprodukuje 1 milion tun plastů.
Plasty jsou problémem jak přímo v podobě odložených celistvých předmětů, tak v podobě mikroplastových vláken po rozpadu výrobků. Z těch se totiž uvolňují chemikálie, například bisfenoly A a S nebo ftaláty, které jsou prokazatelně nebezpečné zdraví. Rozhodně tedy není žádoucí, aby je obsahoval med.
Řešením je globálně zodpovědné nakládání s plasty.
Literatura:
- 1Liebezeit G., Liebezeit E. Origin of Synthetic Particles in Honeys. Pol. J. Food Nutr. Sci., 2015, Vol. 65, No. 2, pp. 143–147. DOI: 10.1515/pjfns-2015-0025. http://journal.pan.olsztyn.pl
- 2Freidinger J. Plasty vrací úder. Publ. 23. 5. 2018. http://www.greenpeace.org/czech/cz/blogy/Oceany/plasty-vraci-uder/blog/61543/