• rostliny pěstované ve stínu vylučují méně nektaru
• přílišný žár může působit opačně – vysuší je a přischlý nektar brání dalšímu vylučování (hlavně u rostlin s otevřenými nektariem)
• u každého druhu rostlin existuje určitá optimální teplota pro vylučování nektaru
• rostliny se skrytými nektarii medují obecně za vyšších teplot
• vzdušná vlhkost zřeďuje nektar, působí pozitivně i na množství vyloučených cukrů
• delší deštivé počasí způsobí jak nižší vylučování nektaru, tak zvláště znemožňuje včelám jeho sběr
• vítr působí nepříznivě, vysušuje nektar a znemožňuje jak jeho odběr, tak další vylučování; snižuje i půdní vlhkost
• studené jarní větry způsobují značné ztráty včel tím, že včely křehnou, padají k zemi a hynou
• pro vylučování nektaru víceletých rostlin je důležitý i průběh počasí v minulém roce
• rostlina vylučuje nejvíce nektaru na těch půdách, na kterých se jí nejlépe daří
• na vylučování nektaru působí pozitivně i obsah živin v půdě – draslík, fosfor (zvýšené dávkování však často vede k přílišnému nasazení květů, vylučujících pak jen malé množství nektaru)
• značnou roli hrají v tvorbě a vylučování nektaru mikroprvky – hlavně B, Mg, Zn a Mo
• nejvíce nektaru vylučuje květ v době, kdy dozrávají jeho pylová zrna i vajíčka, tj. dozrává i celý květ (poupata vylučují nektaru velmi málo)
• různé rostliny vylučují nektar v různou denní dobu, včely se dostavují na poskytovanou potravu např. v dobu, kdy jim byla minulý den poskytnuta
• naprostou ojedinělou vlastností včely medonosné je její tzv. florokonstantnost, tj. věrnost jednomu druhu květů
• včela létá na jeden druh rostlin tak dlouho, dokud se v přírodě nevyskytne zdroj hodnotnější
Marie Knödlová, vedoucí VKM, Frýdek-Místek