Sledování spadu roztočů Varroa destructor a systém rychlého varování pro včelaře (VMS) si získal již řadu příznivců, a to jak včelařů, tak i včelařských odborníků. Dokládá to také fakt, že zprostředkování tohoto setkání umožnila vzdělávací instituce Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, oddělení včelařství.
Varroatolerance – aktuální směr šlechtění
Šlechtitel Květoslav Čermák již podniká první kroky ve šlechtění kraňské včely na varroatoleranci. Mechanismů a směrů, kterými by se šlechtění mohlo vydat, je podle jeho slov hned několik:
1) Grooming – aktivní poškozování
kleštíků včelami (kusadly)
2) Odstraňování kukel s kleštíky
3) Snížení plodování včelstva
„Je třeba upevnit čisticí pud zaměřený na roztoče – kleštík pak nemůže dokončit svůj vývoj. Tato vlastnost se dá testovat i při nízké populaci roztočů a jsou v ní významné rozdíly,“ zdůraznil K. Čermák a dodal, že schopnost včelstev odstraňovat napadený plod může dosahovat hodnot 5 až 70 % , podle práce německých vědců až 95 %. Vlastnost má nižší dědivost (20 %), ale kleštík včelí se nemá možnost selekčně přizpůsobit. Přednášející dále vyzdvihl význam dlouhověkosti včel.Délka života včel závisí na letovém výkonu. Výkonnější včely nemusí tolik plodovat a nebudou se v takových včelstvech tolik množit roztoči. V přírodě si včely raději vybírají menší prostory, volně žijící by vystačila s jedním nástavkem a v první dekádě srpna přestávají plodovat. „Jaké vlastnosti tedy požadujeme? Málo plodné, dlouhověké včely,“ dodal k této problematice Květoslav Čermák.
Hodnoty spadů zapisuje v týdenních intervalech. Pak je matematicky zpracovává. „Obyčejný průměr je odlišný od mediánu, tzn. že počet kleštíků nemá
normální rozdělení a data se musí transformovat. Vysvětlil nový poznatek, že aktivita včel ničit kleštíky narůstá s počtem roztočů – což je velká komplikace. Nedají se potom včelstva srovnávat mezi sebou, protože dochází k nárustu aktivity včel. Z údajů o spadu nelze tudíž selektovat,“ zdůraznil K. Čermák a všem přítomným představil použitelný ukazatel: standardizovaný podíl mrtvých kleštíků.
„Kleštíkovitost včel je sílící problém a k jeho řešení budeme muset přistupovat jiným způsobem. Zimní monitoring má velmi malý až nepodstatný informativní význam,“ uvedl a zdůvodnil ve svém příspěvku brněnský apidolog Antonín Přidal, který dále upozornil na velké rozšíření virů mezi včelstvy. Kleštík včelí mnohonásobně napomáhá ke zvýšení jejich virulentnosti. Rána po kousnutí kleštíkem je v kutikule včely definitivní a roztoči tuto ránu neustále obnovují. Zde může docházet ke vstupu infekce. „Například bylo zjištěno, že při injekční infikaci virem akutní paralýzy stačí 100 000krát méně virových částic než při infikaci obvyklým kontaktem. To znamená, že virus má za pomoci roztoče mnohem větší šanci napadat včelstva. Je to výzva pro všechny šlechtitele, jejichž hlavním cílem by měla být odolnost a vitalita včel,“ dodává Antonín Přidal.
Nedostatky systémů monitoringu
Včelař Ing. Leoš Dvorský z Mladé Boleslavi, člen Ústředního výboru ČSV, upozornil na to, že současný systém monitoringu napadení kleštíkem včelím (Varroa destructor) vyšetřováním zimní měli (monitoring měli) je nedostačující. „Je náročný na práci, čas, lidské zdroje, finanční prostředky, navíc je nepřesný. Jde pouze o monitoring účinnosti léčiv hrazený státem. Nejvíce mi vadí, že systém nedává vůbec žádné možnosti výběru genetického materiálu,“ zdůraznil Dvorský, který v péči o svá včelstva využívá především pravidelný letní monitoring a kyselinu mravenčí.
Dále upozornil na velké množství zkreslení při spadu, odběru a vyšetřování zimní měli.
• při větším množství nástavků, což je u moderního včelaření normální, se měl i roztoč zachytává na horních loučkách rámků spodních nástavků,
• proudění CO2 a vodních par v chomáči způsobuje zachycení roztočů na plástech,
• v teplých zimách je měl i kleštík včelami vynášen mimo úl při proletech včel (mohou tomu zabránit varroadna).
Ke zkreslení výsledků může docházet také při samotném odběru měli a jejím vyšetření. Například, když přijde roztoč do styku s medem, tak nevyplave. Při příliš krátké době flotace nevyplavou všichni kleštíci na povrch, při delší době zase klesnou na dno.
Vyšetření za celé stanoviště nevyjadřuje rozdíly mezi včelstvy, když výrazně zvýšený spad u jednoho včelstva se může v průměr u stanoviště dokonale ukrýt, ale na infekci v dalším roce je latentně zaděláno. Právě letní monitoring (VMS) ukázal, že na stanovišti jsou počátečními nositeli nákazy jen ojedinělá včelstva. Plošné vyšetření za stanoviště způsobuje to, že jsou do včelstev dávkována léčiva tam, kde by být nemusela. V případě průměrných čísel dosavadního zimního monitoringu to může platit i naopak. Tím vzniká také odolnost (rezistence) kleštíka včelího.
Ing. Dvorský pojmenoval také nedostatky VMS: 1) Je nedostatečně podporován ze strany státu.
2) Je pracný, ale tato vyšší pracnost je vyvážena vynecháním zcela zbytečných léčebných zákroků a snížením ztrát včelstev, zvýšením kvality medu.
3) Je nepropracován do úrovně regionů, okresů, organizací. 4) Nemožnost přístupu k získaným datům (mapy ošetření).
5) Je třeba mít možnost srovnání podle nadmořských výšek, průměrných ročních srážek, vlhkosti regionu. Tato data by měla být uváděna v Profi variantě, která by za současné podpory ale neměla být přístupná všem.
6) Je třeba zajistit správné vyplňování
údajů také u amatérské verze. 7) Chybí jazykové mutace programu. Přednosti VMS systému jsou podle
Leoše Dvorského především v získání dat k většímu poznání biologie parazita, dále VMS umožňuje včasné odhalení přemnožení nebo reinvaze kleštíků a včasné nasazení odpovídající léčby s individuálním přístupem ke včelstvům. To snižuje množství léčiv a umožňuje jejich efektivní nasazení. Vše se pak promítne ve snížení reziduí ve vosku a zvýšení kvality včelích produktů, ale i vitality přezimovaných včelstev.