Anketa 2020

- redakce

1/2020, strana 42

V letošním roce slaví Pracovní společnost nástavkových včelařů, z. s., dvacáté výročí svého vzniku. Během celé doby se snaží, také pomocí časopisu Moderní včelař, který vydává, sledovat odborné, ale i společensko-politické dění ve včelařství. Proto jsme se rozhodli v jubilejním roce požádat různé vedoucí osobnosti oboru o jejich názory na některé stěžejní otázky, které včelaři aktuálně řeší. Naši anketu zahajuje předseda Pracovní společnosti nástavkových včelařů, z. s., Ing. František Hubáček.

Jaký je podle vás největší problém včelařství v České republice?

Netolerance a převčelenost krajiny.

Jaké pro tento problém navrhujete řešení?

Více se soustředit na řešení svých vlastních problémů než na hledání způsobů, jak vnucovat ostatním způsob chovu včel, ošetřování a směry dotační politiky. Hledat cesty, které přirozeně fungují pro všechny, nebo alespoň pro většinu a nedávají nikomu neobhajitelné výhody. Platí to pro jednotlivce, spolky i zájmové skupiny.

Převčelenost je možné snížit omezením dotací pro začínající včelaře, kdy dotace bývá jedna z hlavních pobídek.

Měl by být chov včel spojený s povinným základním kurzem?

Ne!!! Chov včel není jaderná fyzika. Zvládli to naši předci, zvládneme to my. I když přiznávám, že mnohé státní a nestátní instituce se snaží přesvědčovat o opaku. Svoboda rozhodování a volnost nabývá na významu především ve světě stále svázanějším zákony a předpisy. Věřím, že většina včelařů si ke včelám chodí odpočinout a dává jim maximum možného, proto nevidím důvod zatěžovat kohokoliv dalším, administrativně jistě dobře ošetřeným úkolem. Nerad bych však, aby moje odpověď vyzněla tak, že vzdělání není včelařům zapotřebí. Je, koneckonců právě PSNV-CZ ho považuje za jednu ze svých priorit, ale věřím, že včelaři mají sami dost zodpovědnosti k tomu, aby se seznamovali s důležitými poznatky ze svého oboru. Nejen nárazově, při jakési vstupní povinné zkoušce, ale celoživotně.

Jaký je váš názor na dotaci 1.D?

Myslím si, že se jedná především o politickou dotaci. Po změně zákona, který určuje pouze jedno možné plemeno k chovu a k dotaci 1.D, vyvstává otázka, zda tato dotace nekoliduje s evropskou legislativou zaručující rovný přístup. Pokud je stát nadále ochoten uvolňovat tyto finanční prostředky ze svého rozpočtu, bylo by vhodné tuto dotaci transformovat například na dotaci za opylovací službu. Každopádně by se dotace měla vypočítávat z vyzimovaného včelstva, nikoliv ze zazimovaného jako doposud.

Jaký je váš názor na dotace z evropských peněz?

Dotace jako takové považuji za zlo. Bohužel ale žijeme v reálném světě, kde dotace slouží jako silový nástroj státu, případně Evropské unie, aby lidé dělali činnosti, které by jinak nevykonávali, protože by nedávaly ekonomický smysl. Pokud však tento systém existuje, a jen tak nezmizí, cítím potřebu nastavit dotační peníze na přímé čerpání včelař – stát. Nikoliv přes prostředníky, což je rarita České republiky, která opět koliduje s rovným přístupem.

Jaký je váš názor na daňové zvýhodnění hobby včelařů s počtem do 60 včelstev vůči

profesionálním včelařům?

            Podle mě je to mnoho povyku pro nic. Podobná zvýhodnění existují po celé Evropě a mají ho u nás i zahrádkáři, další malopěstitelé a malochovatelé. Místo aby se profesionální včelaři soustředili na získání podobných výhod, jaké mají malovčelaři, tak bojují, a dostáváme se obloukem k první otázce.

Co si myslíte o specificky českém legislativním zakotvení povinné plemenitby pouze jednoho plemene včel, a sice včely medonosné kraňské?

Jsme v Evropě raritou. Nejdříve si několikrát v průběhu posledního století necháme přebít původní genofond a pak si ještě zákonem zakážeme to, co tu možná zbylo. Bohužel je to politikum dotace 1.D.

Souhlasíte s povinným monitoringem varroózy v současné podobě?

Každý by měl být odpovědný za celoroční monitoring u svých včelstev.

Jak se díváte na soudobou podobu nařízené léčby a tlumení včelích nemocí?

S novou změnou v předpisech nelze jinak než souhlasit a Pracovní společnost nástavkových včelařů CZ podobné kroky dlouhodobě podporuje. Za nešťastný relikt minulosti považuji u moru včelího plodu pálení i včelstev bez klinických příznaků pouze na základě předpisu.

Zde vidím velkou inspiraci v přístupu Nového Zélandu. Od přemetání na mezistěny po pálení včelstev s klinickým nálezem moru včelího plodu. A to dle předem definovaných scénářů.

Co soudíte o podmínkách biochovu včel v České republice, zvláště ve srovnání s podmínkami v jiných zemích EU, které se mohou lišit?

V porovnání s přístupem a pravidly v našich končinách je zajímavé, že v zahraničí je biovčelařit v podstatě jednoduché. Tamní biovčelaři mají podobné předpisy na uzavřený koloběh včelího vosku, ale nejsou tolik omezení místem pro biochov včelstev. V doletu včel mohou mít i klasicky hospodařící zemědělce. Kdežto u nás je takový chov prakticky možný jen na území národních parků, případně chráněných krajinných oblastí.

Kdo byl podle vás největší včelařskou osobností dějin a proč?

Velkých osobností je nepřeberné množství. Můžeme jako stát být hrdí na to, že mnoho z nich má původ v naší kotlince. Nedovolím si však označit někoho za největšího. Bylo by to nesportovní.

Proč se sám zajímáte o chov včel?

Prostě mě to baví a poskytuje odpočinek.