Editorial

Milan Motyka

7/2020, strana 4

Milé čtenářky, milí čtenáři, berete do rukou Moderního včelaře, jejž si možná přibalíte do zavazadla chystaného na dovolenou. Dost možná, že bude sdílet prostor s fotoaparátem. A vy, inspirováni snímky našich kmenových spolupracovníků, zahrnete naši redakci v září jedním lepším záběrem než druhým. Cesty za dobrou fotografií bývají ovšem rozličné. O čerstvé zážitky z putování moravskou krajinou se s vámi podělí Milan Motyka. Přejeme vám stejně hezké toulky naší domovinou. Pokud si kromě vzpomínek přivezete také nějaký foto unikát, nezapomeňte nám ho poslat. Prima prázdniny vám přeje redakce.

Déšť bičoval okna auta a mlha se válela v šedých chuchvalcích. Ale moje fotograficky cvičené oko zachytilo v terénu parádní objekty pro včelařskou fotografii. Zastavil jsem. Hmm, pro dnešek však nic. Důkladně jsem si uložil do paměti místo, kam se určitě vrátím, nastartoval auto a odjel.

Za čtrnáct dní jsme se vraceli z Hostýna, byl vlídný, nádherný den. Nedalo mi to, a zamířil jsem na ono vyhlédnuté místo až k takzvaným zadním horám na slovensko-českých hranicích.

Dřevěnice rozeseté mezi rozsáhlými lesy se krčily na okrajích luk a skromných políček. „Tak tady to je!“ Malebná dřevěnice byla ozdobena krásnými kláty. Srdce mi poskočilo radostí. „Dobrý den, fotografuji pro časopis Moderní včelař, mohu si u vás udělat pár snímků?“ Pán, který se mnou mluvil přes otevřené okno, se krátce odmlčel. Tak a teď řekne ne. „A bude vám stačit jen to, co je tady venku?“ „Pokud máte ještě něco jiného, rád to vyfotím,“ odpověděl jsem.

Po chvilce vyšel ze dveří, podával mi svou vizitku a s tím, že pracuje jako restaurátor ve Valašském muzeu v Rožnově, mě pozval dál. Po schůdcích jsme vyšli do podkroví. Když se otevřely dveře ateliéru, rozhostil se mi na tváři blažený úsměv. „Tak to je paráda.“  

Stěny pokrývalo mnoho úžasných dřevořezeb. Některé už jsem začal poznávat. „To jsou přece figurální česna z klátů vystavených v rožnovském skanzenu!“ Objekty zářily novotou a pestrými barvami. Pastva pro oko fotografa. Chtělo by to sice boční ranní světlo, ale i tak jsem mačkal spoušť, co to dalo.

Užíval jsem si ten zážitek po mnoha hubených fotografických týdnech, kdy se mi nedařilo najít zajímavý včelařský objekt. Tohle bylo přesně to, co jsem chtěl. Byla to šťastná náhoda, anebo spíš výsledek usilovného hledání dobrého prostředí pro fotografování?

Restaurátor mi nebránil v práci. „Klidně si foťte, co chcete.“  Vybíral jsem si ty nejlepší pozice, zajímavé pozadí a kdesi uvnitř mi bylo moc hezky. Dřevěnice dýchala svým letitým klidem, muž zašel dovnitř, ale předtím ještě utrousil: „Až pojedete kolem, zase se zastavte.“ Posuďte sami, kdo by nepřišel ještě jednou, přestože je to kouzelné místo dokonale schované v lůně Beskyd.

Práce restaurátora z Rožnova pod Radhoštěm. Foto Milan Motyka

Práce restaurátora z Rožnova pod Radhoštěm. Foto Milan Motyka

Práce restaurátora z Rožnova pod Radhoštěm. Foto Milan Motyka

Práce restaurátora z Rožnova pod Radhoštěm. Foto Milan Motyka