Mobilní včelaření bylo před rokem 1989 hodně rozšířené. Zemědělci za přísuny včelstev ke kvetoucím plodinám platili, kočování bylo dokonce předmětem soutěží a socialistických závazků. V okresech fungovali kočovní referenti, sestavovaly se kočovné plány, včelař měl kočovný průkaz. Ze setrvačnosti zůstala kolonka o přísunech včelstev v současných včelařských výkazech a statistikách, přestože počty přisunutých včelstev k zemědělským plodinám poklesly ze 145 tisíc v roce 1981 na 14 tisíc v roce 2018. Přibližně se stejným množstvím včelstev kočovali včelaři do lesů.
V současnosti lze čerpat podporu v rámci tzv. eurodotací na nakládací zařízení, přívěs k převozu včelstev a palety pod úly.
Ale zemědělci o přísuny včelstev nemají až na malé výjimky zájem. Opylování totiž zajišťují v naší převčelené krajině všudypřítomná včelstva, respektive včely v doletu ze stabilních stanovišť.
Sadaři a zelináři začínají k opylování využívat čmeláky z umělých chovů. To se totiž operativně realizuje, když je potřeba, a hlavně se dá snadno sladit s postřiky v sadech a sklenících. Dnes se ve velkém nabízejí na trhu čmeláčí hnízda v papírových úlcích. Čmeláci opylují plodiny při nižších teplotách, dobře opylují také pod fóliemi a po ukončení opylení se „vytratí“ do přírody. Ve velkém se náhrada včel čmeláky projevila při hromadných úhynech včelstev na jaře v roce 2008, kdy sadaři opylování zabezpečili nakoupenými úlky se čmeláky z komerčních umělých chovů.
V dnešní době je kočování se včelstvy záležitostí větších a profesionálních včelařů, zejména pro vyšší medné výnosy. To předpokládá jistou nabídku zdroje pastvy v přírodě. Zbytky kočování pozorujeme na jižní Moravě, kde se kočuje do souvislých akátových porostů. Velmi žádaný akátový med se získává během jednoho týdne, kdy akát kvete a denní přínosy dosahují až 10 kg nektaru. Po jeho odkvětu včelaři musí z lokality odjet, protože by při velké koncentraci včelstev bez následné snůšky následovala loupež.
Sporadické také začíná být kočování za snůškou do lesů. Lesy se sice nedají převčelit, ale kůrovcové kalamity s čím dál větším využíváním chemických přípravků při skladování kůrovcového dřeva a při ošetření nové výsadby může být větším rizikem než případný benefit ve vyšším medném výnosu. Hlavní snůšky z lesa představovali maliník a producenti medovice na smrku. Maliník na chemicky ošetřených pasekách již neroste a smrkové monokultury likviduje kůrovec. V lesích tak zbývají pro výrazné snůšky na jaře pouze lokality s větším zastoupením javorů a v létě lip.
V České republice byla vyčíslena v roce 2014 hodnota opylení na 1 379 €/ha⃰. Tuto hodnotu však vytvořili všichni hmyzí opylovatelé dohromady včetně důležitých včel samotářek, čmeláků, motýlů aj. Nabídka nektaru a pylu je v přírodě limitní. Při zdejším převčelení krajiny, kde máme navíc největší lány monokultur v Evropě, je velké riziko reálného upozaďování ostatních opylovatelů. Jinak řečeno: pokud mají v některých lokalitách nedostatečnou pastvu včely, ostatní opylovatelé mají problém ještě větší.
Odpověď, zda kočovat, anebo ne, je proto třeba posuzovat z různých hledisek.
⃰Vačkář a kol. Integrované hodnocení ekosystémových služeb v ČR. Centrum výzkumu globální změny AV ČR, 2014.
