Člověk místo toho, aby vyklepával prach usazený na horní ořízce knih, zavadí okem o nějakou zapadlou brožurku, a už v ní listuje a smýčení odsouvá někam na severní pól. Kdo už dnes nemá starosvětskou knihovnu, zažívá totéž, když googluje rešerše. Místo toho, aby se ponořil do hodnotné vědy, otevře stránku s drby. Svědomí hlodá v obou případech stejně.
Nevýhodou internetu je, že nabízí buď texty cenné z historického hlediska, anebo novinky. Nenaskenovaná, a tudíž v digitální době odsouzená k rychlému zapomenutí, zůstává literatura, která není ani kuriozní, ani převratně moderní.
Přiznávám, že se pořád ještě hrabu raději v papíru, než surfuji na netu. A tuhle jsem při třídění knížek ,,nechávám si/antikvariát/popelnice" našla skvostný text, o který se s vámi musím podělit. Ne, že bych od nevábné černobílé kopie strojopisu s názvem Úplné texty přednášek na XIX. kongresu Apimondie v Praze 1963, kterou o rok později vydalo zdejší ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství, čekala nějakou pecku. Nicméně poněkud prokrastinujíc, neodolala jsem kapitolce Společenská úloha včelařství. Jakpak ji chápal před nějakými šedesáti lety, kdy jsme v socialistické republice řešili zásobování obchodů medem z jednotných zemědělských družstev, prezident francouzského Národního svazu včelařů Jean Hartmann?
Ten dobrý muž nechal stranou medné výnosy, komerční chovy matek, ba i doplňkovou výrobu včelařských pomůcek a pravil: „Toto odvětví zemědělství nabízí opravdu více než jiné netušené možnosti uvolnění. Což není především vhodné k léčbě tichem a klidem? Daleko od hluku strojů a motorů, daleko od zmatku davů, ve společnosti včel, uprostřed svého malého včelínu a tváří v tvář Nekonečnu nachází drobný včelař konečně lék na horečku, kterou je zmítán svět. Navazuje znovu styk s očišťující přírodou, oddává se kultu života, nachází ve vesmíru své pravé místo, objevuje klíče moudrosti a povznáší se takto na vyšší stupeň lidské důstojnosti.“
Uznejte, že jsem si něco tak milého nemohla nechat jen pro sebe. Tak ať vás včely těší stejně jako pana Hartmanna.