Blízké by mělo být zvláště včelařkám, protože, jak tvrdí zasloužilí ženáči, „pro ženský je nejlepší vůní Savo“. Kterou z nás však potěší víc poukaz do domácích potřeb než do parfumerie, ať se přihlásí. Že mnozí pánové převedli svou představu do praxe a o Vánocích napjatě čekali pochvalu za mechanický smeták nebo něco podobného, na to bych vzala jed.
Fakt ale je, že existují chlapi pořádkumilovností převyšující ty nejvzornější hospodyně. A i bohémové, pokud se nakonec pustí do úklidu, vezmou ho z gruntu, žádné šmrdlání. Jen k posezónnímu praní včelařské kombinézy se nikdo z nich nemá.
Overal schroustá automatka. Ale klobouk! Už jen rozepínání zipů do samotného konce hrozí malérem. Škub s jezdcem a zip je v tahu. Do pračky klobouk nedáte, takže ho drhnete namydleným kartáčkem, aniž zmizí rez z obvodového drátu a fleky čertví od čeho. Jak je klobouku úzký kbelík na prádlo, tak si cestou k šňůře pokapete celou chodbu.
Vše je ovšem brnkačka proti zpětné montáži čistého klobouku na kombinézu. Najít na klobouku vpředu a vzadu konce zipů, které pasují ke svým protějškům na kombinéze, chce nebeskou trpělivost. Pokud vám konce zipů ještě drží, teď je ve vzteku utrhnete jistojistě a když se zadaří, tak je navíc dokonale roztřepíte. Takže vás čeká párání nůžtičkami na nehty, vyspravení prostřižené síťky, koupě zipů náhradních, jejich přišití na kombinézu a klobouk, což se málokdy povede na první dobrou.
Ale není nad čistotu a dezinfekci! Však si o ní přečtěte v tomto čísle, ale už vážně.