Stop Vespa velutina: Dřív než bude pozdě

Helena Proková-Mališová

1/2022, strana 20

V centru pozornosti Evropanů je vzdělávání a budování kapacit v oblasti biologie a chování asijských sršní.

Dne 7. března 2020 se v hotelu NH Bratislava Gate One konala mezinárodní konference Budoucnost evropského včelařství. Prvním samostatným tématem akce byla biologie a chování invazního predátora – sršně asijské (Vespa velutina nigrithorax), která již téměř 20 let vyvolává obavy. Kromě negativních dopadů na životní prostředí přináší v místech svého rozšíření ekonomické problémy jednak včelařům z důvodu rostoucích ztrát včelstev po útocích asijských sršní, jednak veřejné správě obcí a měst vzhledem k zvyšujícím se nákladům na likvidaci sršních hnízd. Tuto tematickou část konference završilo důrazné doporučení francouzských odborníků, aby se naše země připravily na invazi sršně asijské dříve, než bude pozdě, a vyhnuly se tak situacím, které v posledních letech nastaly v jihoevropských zemích, kde náklady na kontrolu šíření tohoto predátora jdou již do milionů eur a vyžadují koordinovanou spolupráci národních, regionálních a místních zástupců obcí, občanů a firem.

Konference se zúčastnili také zástupci Pracovní společnosti nástavkových včelařů CZ, z. s., a jí vydávaného časopisu Moderní včelař. Podpořili iniciativu Střední odborné školy Pod Bánošom v Banské Bystrici, jejímž cílem je vzdělávat včelaře na Slovensku, v Rakousku a v České republice jako svou první cílovou skupinu, dále slovenské hasiče jako druhou cílovou skupinu a zástupce obcí v České a Slovenské republice jako třetí cílovou skupinu, aby všichni byli na budoucí zásahy náležitě připraveni.

Díky projektu KA220-VET-73734091 spolufinancovanému z programu Erasmus+ je možné realizovat školení odborníků ze středoevropského regionu přímo ve Francii a získávat tak od tamních včelařů a zástupců různých organizací zabývajících se tlumením Vespa velutina znalosti a zkušenosti.

 

Začátky šíření sršně asijské

Připomeňme si, že v Evropě byla sršeň asijská (Vespa velutina nigrithorax) poprvé nalezena v jihozápadní Francii v roce 2004. Od té doby se rozptýlila všemi směry a nyní se vyskytuje ve Španělsku, Portugalsku, Itálii, Belgii, Spojeném království, Nizozemsku, Německu a od roku 2020 také ve Švýcarsku.

Problémy, které sršeň asijská způsobuje, jsou trojího druhu. Zaprvé je to velký predátor včel medonosných. V silně zamořených oblastech zdevastovala mnoho včelstev, což včelařům způsobilo obrovské ekonomické ztráty. Za druhé je sršeň asijská nenasytným predátorem mnoha dalších hmyzích druhů včetně řady opylovatelů a dalšího užitečného hmyzu. Vzhledem k jejímu hojnému výskytu v některých regionech existují obavy, že bude mít v Evropě významný dopad na biologickou rozmanitost. Sršeň asijská by také mohla konkurovat chráněné sršni obecné a původním vosám.

Ačkoli sršeň asijská není vůči člověku agresivnější než sršeň obecná, je v napadených oblastech mnohem hojnější a její bodnutí je velmi bolestivé.

Ve Francii se šíří rychlostí kolem 78 km/rok, za pomoci lidských dopravních prostředků může však být tato vzdálenost rychle překonaná. Tento invazní predátor včel medonosných má schopnost rozšířit se za pouhé čtyři roky ze dvou hnízd na počet 10 642 tak, jak tomu bylo v severošpanělské Galicii.

 

Minimum z biologie sršně asijské

Sršeň asijská je snadno rozpoznatelná, protože je to zatím jediná společenská vosa v Evropě, která je tmavě zbarvená: dospělci jsou černohnědí a jsou vidět z dálky jako tmavé skvrny na hnízdě. Tento druh Vespa velutina nigrithorax má zcela sametový černohnědý trup a hnědé břišní segmenty, lemované tenkým žlutým pruhem. Pouze 4. hřbetní článek (tergit) je téměř celý žlutooranžový. Hlava je černá, čelní strana hlavy oranžovožlutá, nohy jsou na konci žluté. Kvůli jejímu tmavému zbarvení si ji lze jen těžko splést se sršní obecnou Vespa crabro.

Vespa velutina nigrithorax měří cca 3 cm a je o něco menší než sršeň obecná. Rozdíl je patrný zejména u matek, které měří v případě sršně asijské maximálně 3,2 cm a v případě sršně obecné až 3,5 cm (Villemant et al. 2006 b; Rome a Villemant 2021).

 

Kasty

Sršeň asijská je společenský druh vosy. Stejně jako u včely medonosné žijí sršně v koloniích tvořených matkou a neplodnými samicemi, dělnicemi. Během hnízdní sezóny dospívá v hnízdě také několik samců a samic s vyvinutými pohlavními orgány, které se později stávají zakladatelkami nových kolonií.

Samce a samice lze poměrně snadno rozlišit. Samci mají na spodní straně zadečku (sternitech) dvě žluté skvrny, poslední dva články jsou zaoblené a nemají žihadlo. U samic jsou poslední články zadečku hnědé, špičatější a mají žihadlo. Přední část hlavy je, při pohledu zepředu, u samců rovná, u samic špičatá. Tykadla samců mají 13 tykadlových článků, tykadla samic mají 12 tykadlových článků a jsou zaklenutější.

Na jaře je snadné rozlišit zakladatelky od dělnic podle jejich velikosti. Protože založení kolonie iniciuje jediná matka, mají první larvy málo potravy. Vyvíjejí se rychleji, ale jejich velikost v dospělosti je velmi malá, cca 1,5 cm u prvních generací oproti cca 3 cm u generací dalších.

Na podzim lze matky zakladatelky snadno rozeznat od dělnic, protože jejich křídla jsou velmi poškozená, nemají již ochlupení a jejich typické oranžovožluté zbarvení je částečně pryč.

Na druhou stranu morfologické rozdíly mezi dělnicemi a mladými pohlavně vyvinutými samicemi (potenciálními budoucími zakladatelkami nových hnízd) nejsou pouhým okem viditelné. V jejich velikosti není totiž rozdíl, a lze je měřit pouze pomocí sofistikovaných optických zařízení (Perrard et al. 2012; Pérez de-Heredia et al. 2017). Protože samice zakladatelky musí přezimovat, což není případ dělnic, hromadí v těle více tukových zásob, a jsou proto těžší než dělnice. Dělnice váží 188–386 mg, zatímco zakladatelky mohou na podzim vážit 624–721 mg (Rome et al. 2015).

 

Hnízda asijských sršní

Podobně jako sršeň obecná staví si Vespa velutina velké hnízdo z rozžvýkaných dřevěných vláken, která tvoří silný papír; hnízdo se skládá z několika plástů obklopených obalem z velkých papírových šupin béžovohnědé barvy. Vchod do hnízda je malý a boční, zatímco u sršně obecné je velký.

Primární hnízdo sršně asijské je obvykle na chráněném místě, jako je například prázdný úl, kůlna, otvor ve zdi, okraj střechy, křovinatá vegetace, ale stejně jako u sršně obecné, pokud se prostředí stane nepříznivým nebo místo příliš malým pro rozšiřující se kolonii, přestěhuje se kolonie do nového hnízda, jakmile ho dělnice postaví na vhodnější lokalitě, a to obvykle během srpna. Tak je tomu v 70 % případů (Rome et al. 2015).

Hnízdo sršně asijské je kulovité, pokud je chráněno, ale může být oválné a dosahovat výšky až 1 m a průměru 80 cm, jestliže je upevněno, což je nejčastější případ, ve výšce více než 15–20 m na velkém stromě (Villemant et al. 2006b; Rome et al. 2009; Rome et al. 2015). Přítomnost kolonie na stromě lze často zjistit pouze pozorováním dělnic, které přilétají a odlétají z listí, protože let asijských sršní je mnohem nenápadnější než let sršně obecné. To může vysvětlovat, proč lidé hnízda na nových lokalitách často objeví až několik let po příletu sršně do oblasti. Tak tomu bylo v regionech Lot-et-Garonne a Gironde na začátku invaze do Francie nebo na Côte-d'Or o několik let později (Rome et al. 2009). Hnízda Vespa velutina se obvykle objevují až v zimě po opadu listí.

Stejně jako u všech evropských sociálních vos (vos obecných, sršní obecných a francouzských vos) žijí kolonie sršně asijské pouze jeden rok. Proto je zbytečné hnízdo v zimě ničit, protože těch několik jedinců, kteří v něm ještě žijí, je odsouzeno k smrti hladem nebo stářím ještě před příchodem jara.

 

Než bude pozdě

Zdá se, že šíření sršně asijské se nezastaví a tento hmyz by se brzy mohl dostat do zemí střední Evropy, což by mělo za následek hospodářské, ekologické a sociální dopady. Je iluzorní snažit se tento druh vyhubit, ale ví se, že včasná detekce a cílená kontrola mohou  jeho hrozbu omezit. Protože o biologii a chování sršně asijské je dobře informováno zatím jen několik málo subjektů, většinou pouze z řad výzkumníků, je třeba iniciovat v této oblasti vzdělávání a odbornou přípravu a budovat potřebné kapacity jak na místní, tak na národní úrovni a vše doprovodit vhodnými školicími a výukovými materiály.

Výběr nejlepší metody, jak se se sršní asijskou vypořádat, se bude lišit podle toho, z jakého hlediska se na problém podíváme. Zda ze strany včelaře hledajícího jednoduchá, rychlá a levná řešení pro ochranu svých včelstev, nebo ze strany občana, kterého sršně trápí kvůli jeho osobní bezpečnosti, či z pozice rozhodovacího orgánu s povinností učinit strategická rozhodnutí pro zabezpečení ochrany obyvatel a nutností vyčlenit peníze na likvidaci sršních hnízd. Nejlepší volbou bude pravděpodobně kombinace různých přístupů a technik.

Vzhledem k rychlosti invaze tohoto druhu a jeho relativně vysoké klimatické toleranci se zdá být pravděpodobné, že sršeň asijská se do našich zemí dostane přirozenou cestou a bude se tady rozmnožovat. Kvůli svému velkému potenciálnímu šíření je sršeň asijská považována za tzv. invazní druh se silným dopadem. Protože se sršeň asijská dostává snadno na nová stanoviště, může měnit místní vzorce biodiverzity a často představuje hrozbu pro původní druhy a hospodářství. Naším cílem je přiblížit čtenářům Moderního včelaře poznatky z biologie tohoto dravce a nastínit současný vývoj situace, strategii a opatření zavedená především, ale nejen, ve Francii, díky nimž bude možné na zdejším území zabránit ekonomickým a ekologickým ztrátám.

 

Literatura:

1.      Rome Q., Villemant C. The Asian Hornet Vespa velutina – National Inventory of Natural Heritage. In: Národné prírodovedné múzeum [Ed]

2.      Darrouzet E. Le frelon asiatique, un redoutable prédateur – Le connaître pour mieux le combattre. Syndicat national d´apiculture. 2019. ISBN 978-2-901764-02-1

 

 

Obr. 1: Sršeň asijská (Vespa velutina nigrithorax). In: ROME Q., VILLEMANT C. The Asian Hornet Vespa velutina – National Inventory of Natural Heritage

Obr. 2: Vlevo samec, vpravo samice Vespa velutina nigritorax. In: ROME Q., VILLEMANT C. The Asian Hornet Vespa velutina – National Inventory of Natural Heritage

Obr. 3: Rozdíly ve velikosti mezi zakladatelkami kolonie a dělnicemi. In: ROME Q., VILLEMANT C. The Asian Hornet Vespa velutina – National Inventory of Natural Heritage

Obr. 4: Nahoře stará matka, dole dělnice sršně asijské. In: ROME Q., VILLEMANT C. The Asian Hornet Vespa velutina – National Inventory of Natural Heritage

Obr. 5: Šestičlenná symetrie. Sršeň obecná (Vespa crabro). Video na www.youtube.com/watch?v=vwjz1XrTPzg. Foto Jana Plavec

Obr. 6: Hnízda Vespa velutina nigritorax. In: ROME Q., VILLEMANT C. The Asian Hornet Vespa velutina – National Inventory of Natural Heritage