Jak jsi začal včelařit a co tě přivedlo k PSNV?
Od malička jsem měl kladný vztah ke zvířatům a přírodě vůbec, což taky nakonec ovlivnilo volbu mého povolání. Moje první velká chovatelská vášeň však nebyly včely, ale poštovní holubi, jejichž chov měl u nás v rodině tradici. Závodních soutěží jsem se s nimi zúčastňoval od svých 12 let až do roku 2004. Možná jeden z prvních kontaktů s tajemným světem včel byl prostřednictvím včelích produktů, zejména medu a propolisu, které jsem používal v chovu poštovních holubů jako vynikajících prostředků na podporu jejich zdravotního stavu. Na gymnáziu v Brně jsem zpracoval v rámci středoškolské odborné činnosti práci s názvem Terapeutické využití propolisu v humánní a veterinární medicíně. Během psaní této práce jsem se měl možnost setkat s Tondou Přidalem a bylo rozhodnuto, čemu se v dalších letech budu věnovat. Osud tomu chtěl, že jsem se tak prostřednictvím lidí kolem mě, zejména otci mé tehdejší přítelkyně, dostal ke včelkám a včelaření. Se závoděním s poštovními holuby jsem přestal, nechal si doma pár svých zasloužilých šampionů a zjistil, že jsou mnohem spokoje-nější a zdravější bez přetěžování stovkami kilometrů, které museli během sezony absolvovat. Tak jsem se začal věnovat výhradně včelaření. Včelaři byli pro mě úplně něco jiného, než na co jsem byl zvyklý. Chovatelé si navzájem sdělovali své chovatelské postupy, jak co dělají, což v chovu poštovních holubů i jiných chovatelských aktivitách není až tak obvyklé. Tam si každý chrání to své, znalosti sděluje kolegům výjimečně a často i přesně opačné postupy. Avšak tra-diční způsoby chovu včel u nás se mi od začátku příliš nezamlouvaly. Příliš pracné a zbytečně nákladné a časově náročné postupy se starými úly, spousta roztodivných pomůcek, to je to hlavní, co nepřitahuje mladé lidi ke včelaření. Nebýt setkání s lidmi z PSNV, nejspíš bych samostatně včelařit nikdy nezačal. První takové setkání bylo dost kuriózní. V přihlášce do PSNV v kolonce Možná spolupráce jsem napsal, že mám do Brna kousek, tak bych mohl pomoci při přípravě stánku na veletrhu Techagro. Žádná jiná spolupráce mě v té době nenapadla. V době veletrhu se pak ozval Ing. Novák, zda bych tedy mohl pomoci na stánku, odpověděl jsem, že ano a šel tam. Tam mě čekal vousatý pán, který se představil jako Petr Texl a sdělil mi, že po dva pracovní dny nemají nikoho, kdo by byl na stánku, tak jestli bych to nevzal. Přišlo mi to natolik bláznivé, když mě ani neznal, že jsem na to kývnul. Ty dva dny byla pro mě důležitá škola. Měl jsem kolem sebe na ukázku nástavky Langstrothů, zasíťovaná dna apod. Po celé dva dny jsem čelil starším včelařům, kteří stále nevěřícně kroutili hlavami, v čem že to chceme ty včely chovat. Vyslechl jsem si snad tucet teorií, proč je lepší chovat včely v uteplených úlech a na deseti jiných rámkových mírách. Až tam jsem pochopil, že to s tím včelařením nebude u nás zas taková sranda. S chovem včel jsem pak propojil z části i mé studium veterinárního lékařství, a tak bylo rozhodnuto, která záliba u mě zvítězí. Měl jsem možnost se začít starat o včelstva v areálu univerzity. V současné době kombinuji práci praktického veterinárního lékaře v ordinaci pro malá zvířata s postgraduálním studiem na VFU Brno, kde se věnuji novým metodám v diagnostice a terapii nemocí včel a výuce nemocí
ryb a včel.
Co se ti líbí na dosavadní práci PSNV?
Od prvního kontaktu mě k PSNV přitahovalo společenství lidí, kteří byli pro mě něčím zajímaví. Především, chtěli něco smysluplného dělat a ne o tom jen mluvit na schůzích. Mají můj obdiv za to, co pro české včelařství za posledních pár let udělali. Jeden z hlavních přínosů vidím ve snaze nabídnout mladým lidem jednoduchý způsob včelaření s nesrovnatelně nižší finanční náročností oproti tradičnímu včelaření a především ochotu se podělit o své znalosti se všemi, kdo mají zájem. Tuto aktivitu bych chtěl i jako předseda nadále rozvíjet a podporovat. Je to pro mě jedna z prioritních aktivit a také mě samotného neustále těší se setkávat s tak kvalitními a poznatky nabitými lidmi, kteří se v PSNV sdružují. Další velmi významný impulz, který podle mě PSNV do českého včelařství přinesla, je jakási opoziční role vůči ČSV. Teď nechci, aby tato slova byla brána negativně. Myslím tím, že lidé z PSNV přinášeli a přinášejí spoustu nápadů a mnohé z nich také sami realizují. PSNV tak vytváří v českém včelařství zdravou konkurenci, která byla mnohými včelaři vnímána od počátku jako konfrontační. Byl to však důsledek přirozeného vývoje skupiny lidí, která v rámci ČSV neměla možnost prosadit některé požadované změny, a tak se vydala vlastní cestou. V současné době sám za sebe vidím existenci dvou včelařských občanských sdružení jako velmi dobrou věc. Navzájem si můžeme do budoucna přinášet nové podněty pro naši práci a posunovat české včelařství kupředu.
Kde jsou rezervy v práci nebo organizaci PSNV jako občanského sdružení?
Rezervy v práci doufám budou i za mého působení, bez nich není možné, aby nás něco hnalo k další činnosti. Mojí prioritou bude kromě práce věnované zájemcům o včelaření také rozvíjení vzájemných vztahů s ČSV, Státní veterinární správou a VÚVč v Dole, i když si uvědomuji, že v některých tématech existují mezi námi rozdílné názory. To by však mělo být přínosem pro hledání novým možností jejich řešení a zavádění nových poznatků v oboru do praxe. Potenciál společné práce je myslím velký, jen si musíme přestat hrát na to, kdo má pravdu, a musíme ji začít společně hledat. Musí se u nás v dohledné době nastolit naprosto samozřejmé otevřené diskuze nad důležitými tématy, na kterých se budou moci účastnit zástupci všech občanských sdružení a dotčených subjektů.
Co si myslíš o Moderním včelaři, je dobré, že vychází pod hlavičkou PSNV? Dvouměsíčně? Je dostatečně odborný?
Časopis urazil za poslední roky velkou cestu. Stává se z něj velmi kvalitní časopis s odbornou redakční radou a pravidly fungování, které odpovídají kvalitním moderním periodikům. Doufám, že se budeme na jeho stránkách čím dál častěji setkávat s výsledky velmi zajímavých malých výzkumů a pozorování jednotlivých včelařů nebo malých zájmových skupin. Jejich potenciál je v ČR obrovský, snaha přijít věcem na kloub patří k naší mentalitě, na kterou můžeme být právem hrdí. Od příštího roku bude navíc barevný, na což se těším, hlavně na kvalitní barevné fotografie.
Navštívil jsi Apimondii 2009
– co tě tam zaujalo, s kým jsi se potkal, s čím zajímavým setkal?
Být na Apimondii a ApiExpu byl zážitek. Většinu času jsem trávil na přednáškách, a tak chod stánku zajišťovali kolegové. Na Apimondii jsem se ujistil, že PSNV propagovaná cesta přístupu ke zvládání některých onemocnění včel, zejména varroózy, je z dlouhodobého hlediska to jediná možná. Ve světě už se v oblasti výzkumu neřeší, jakou chemikálií zvládat varroózu, ale jak poznat zákonitosti varroatolerance včel a jak ji geneticky upevnit ve větších populacích. O tom, že se to v mnohých zemích daří a mají za sebou již velký kus práce, referovalo mnoho přednášejících. Možná bude pro čtenáře překvapením, že i v našich okolních státech jsou včelstva, která jsou bez léčení 5 a více let. Ještě je před námi ale velký díl práce, než budeme schopni včelky ponechat úplně bez ošetření. Abychom se té doby dočkali, musíme na sobě všichni ještě hodně pracovat a předávat si zkušenosti. Bez kvalitních znalostí jsme totiž ztraceni.
Jaroslav Prýmas