Ačkoliv jsem se v dětství dělila o zahradu se včelami, nic dramatického se nikdy nestalo. Až později na prahu dospívání. Stavěli jsme totiž svépomocí barák. Předpověď počasí byla slibná, takže táta zorganizoval fakt silnou brigošku. Jak pamětníci vědí, sehnat zedníka byla výhra a tento jediný dobrý muž býval obklopen mnoha přidavači a helfry, aby se nepromarnila ani minuta jeho času. Přesně tak tomu bylo u nás. Na stavbě cvrkot a my s máti od rána makaly v kuchyni, protože pořádná strava byla nepřekročitelnou podmínkou stavby vedle výplaty na prkno. Pravidelně po jedné hodině se nechala běžet míchačka, aby malta nezatvrdla, opucovaly se ruce, schoval dražší vercajk a šlo se na oběd. Jenže tenkrát vletěl na parcelu nějaký chachar s očima navrch hlavy: „Pane Ludačka, pane Ludačka, úlítly vám včely, honem, dělejte, rojí se!“ Zedník mrsknul lžíci do rohu, nastartoval moped a tradá domů. Co bez Mistra, že. Během chvíle se všichni rozprchli a my tři zbylí domácí jedli svíčkovou navařenou pro třináct chlapů snad měsíc.
S obědem mám spojený ještě další příběh, ale už z nedávna, kdy přišly do módy včely na střechách různých institucí. Podlehl jí nejmenovaný magistrát a pěl ódy na svého zaměstnance-včelaře, jak se hezky stará o čtyři úly. Leč ouha. Opět počasí jako malované, desítky úřednic v halenkách s krátkými rukávky dojídaly při otevřených oknech v jídelně oběd a zažívaly pohodičku. Do chvíle, než do jídelny vlétl včelí roj. Očití svědci popisovali podle svého vztahu k úřadu buď škodolibě, anebo s hrůzou v hlase, nastalé davové šílenství, zatímco magistrátní včelař zoufale volal „Lidi, nebojte se,“ což prý připomínalo scénu z Prodané nevěsty „Já nejsem medvěd, já jsem Vašek.“ Zatímco z kantýny prchaly dámy, proti nim se do schodů tlačili hasiči, které někdo přičinlivě zavolal s tím, že magistrát je v ohrožení života. Z včelaře-hrdiny se během vteřiny stal psanec.
S historkami o rojích se za dobu, co se stýkám s včelaři, potkávám, co chvíli. Také vy jich určitě máte v rukávu přehršel. Co říkáte, dát je do kupy a sepsat Moderního včelaře pod názvem Roj, to je boj! Ale tentokrát si v něm přečtete ještě o úplně jiných včelařských záležitostech. Tak třeba příští rok. Hlavně na ty letošní, které vás teprve čekají, nezapomeňte a pamatujte, že právě ty nejdivočejší jsou pro vzpomínky nejlepší. Tak si své roje užívejte a hýčkejte.