Sklenice medu zkrátka neurazí. Zalévá vám sousedka o dovolené kytky a bonboniéru by si nevzala ani za nic? Med to spraví. Tak by se dalo pokračovat do nekonečna. Med je ale také předmětem výměnného obchodu. Vy nám kachnu na pekáč, my vám med.
Jenže někdy se medovod zadrhne, a trapas je na světě. Moc dobře si pamatuji, jak jsem se revanšovala sklenicí medu, a protože mi na poděkování mimořádně záleželo, vybrala jsem ten nejčerstvější. Za pár týdnů mé senzory zaznamenaly nějaký šum. Taky, že jo. Pod přísahou stoprocentní mlčenlivosti mi známá prozradila, že se obdarovaná kolegyně urazila, co že to ode mě dostala za šmejd, protože med zkrystalizoval. Ani v tom nejlevnějším supermarketu by jí tak mizerný med neprodali, aby jí ve spíži ztuhl. Tak to se tehdy nepovedlo. Věrna slibu, že nedám na sobě nic znát, jsem ani nemohla trousit poznámky o tom, že krystalizace je přirozená vlastnost medu. Jak mě svrběla pusa, si dovedete představit.
Med je tak vítaným dárkem, že si ho dáváme sami sobě. Není včelařská exkurze, aby si její účastníci-včelaři nenakoupili u hostitele všechny druhy medu, co má v obchůdku. Třeba v takové Itálii zažíváme pravé orgie a košíky s plní miniaturními skleničkami medů od kaštanového po opunciový. Když někdo přiveze med z Afriky, nebo dokonce od jihoamerických bezžihadlových včel, stane se ve včelařské komunitě hrdinou dne. Naštěstí jsou za měsíc prázdniny, takže se nějaký cestovatel jistě najde. Jen aby si vzácný úlovek nevystavil na poličce ve včelíně a neignoroval naši touhu ochutnat tu vzácnost vyjádřenou taktně slovy jako „to má zajímavou konzistenci“ nebo „jakpak to asi voní“. Nemluvě o tom, že jsou tací kruťasové, co kolegu včelaře, který zmírá touhou ochutnat, ještě popichují líčením, jak domorodý včelař vybíral med včelám v pralese a oni byli u toho.
Číslem dva, co se dárkového spektra týká, je vosk. Většinou jde o svíčky. Ale protože včelaři jsou lidé tvůrčí, vyrábí rovněž ledasjaké jiné prezenty. Hitem jsou odlévané voskové figurky v čele s betlémy, anebo voskované ubrousky. Mě však jednou překvapil umně zabalený kalíšek s voskovou tužicí pomádou na knír, vyrobenou panem včelařem. To víte, že jsem doma hned mazala k zrcadlu, jestli mi náhodou pod nosem něco neraší. Pomádu už někam odvál čas, ale já na toho dárce nikdy nezapomenu, a tak to má se správným dárkem být. Je ale při tom třeba myslet nejen na toho, co nám chtěl udělat radost, ale i na včely, protože bez nich by byly naše člověčí vztahy chudší. Nu, a právě včelám a lidem patří všechny stránky Moderního včelaře.