Téměř sedm set stran se věnuje chování různých živočichů na úrovni mechanismů, ontogeneze, funkce a evoluce. Primárně jde právě o tyto čtyři roviny, které dokládají projevy jednotlivých zvířecích druhů včetně včely medonosné a samotářek.
Největší pozornost v případě včely medonosné na sebe strhávají včelí tance. Objev Karla von Frische je dostatečně znám. Zaujme však hypotéza, podle níž si živočichové značí cestu k potravě feromony, podle nichž díky čichu vystopují škůdci tyto živočichy jako svou oběť. Včely však značí zdroj potravy tancem uvnitř úlu, takže predátory ošálí.
Do širších rámců jsou zařazeny i další reálie, týkající se medonosek. Jde například o funkci juvenilního hormonu při vývoji matky. Nebo o vysvětlení reprodukční dělby práce v souvislosti se včelími kastami, vřazené do obecných zákonitostí eusociality.
Publikace samozřejmě neopomíjí úlohu mikrobioty a konkrétně u včel řeší, jak změna mikrobioty snižuje jejich plodnost. Věnuje se také interakcím mezi vnitřním endokrinním prostředím a vnějším sociálním prostředím, což je u včely medonosné jako sociálního hmyzu podstatné. Stranou nezůstává ani genetika.
Vřazení jednotlivých jevů v biologii včely medonosné do etologických zákonitostí jsou objevná pro čtenáře, který se chce na tento hmyzí druh podívat jako na kamínek v mozaice přírody, jehož výpadek by ji narušil.
Knihu doplňují dějiny etologie a kapitola k aplikované etologii. Monumentální práce, na níž se podílelo přes čtyřicet autorů, především z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, jistě poslouží jako respektovaná učebnice. Opominout by ji neměli ani včelaři, kteří připravují přednášky o chování včely medonosné a nechtějí ustrnout v předávaných informacích. Obsah je bohatě doplněn kresbami a grafy, které jsou dílem Jana Hoška a Pavla Procházky. Vydala Academia.
ISBN 978-80-200-3556-1.