Čtyři pohledy na kalendárium 6/2011

Milan Bencúr, Karel Jiruš, Martin Jůzek, František Texl

6/2011, strana 182

Celoroční včelaření pohledem čtyř přístupů, náhledů a možností

Zima je tu a včelaři mají čas opět více číst a přitom rozmýšlet, co udělat v příštím roce lépe. Naše roční kalendárium se tímto dílem uzavírá a je na čase se s našimi čtyřmi přáteli rozloučit. Ve finále jsme položili našim autorům otázky, které pomáhají odhalit něco málo z jejich života. Děkujeme za obětavost, se kterou pro náš časopis kalendárium připravovali.

PRIRODZENÝ CHOV VČIEL

Obdobie slnovratu

Zimný slnovrat je pre včelára veľkým sviatkom. Návrat slnka v období zimných sviatočných dní ­odpozorovali ľudia veľmi dávno. Včelárova práca je tiež o pozorovaní života včelstva, počasia a okolitej prírody.

Pri práci s ťažkými debničkami úľov plných včiel a medu si často krát uvedomujem, že zvuk včiel je jedinečný. Keď sedím v kresle poblíž úľov, počúvam bzukot spievajúcich včiel, ktoré v tisícoch prichádzajú do úľa, odchádzajú z neho a vôbec ma nevnímajú. Často krát tam na chvíľu zaspím a po prebudení zistím, že som úplne svieži, že to bol rýchly relax.

Práve takéto poznanie je pre mnohých dôvodom na to, že v pokojnom prostredí svojho dvorka, v šere pod jabloňou, medzi kríkmi záhrady, majú jeden úľ so včielkami, kde predovšetkým v kľude relaxujú vedľa včelieho úľa po ťažkej celotýždňovej práci plnej zhonu, hluku a stresov. Je prírodné včelárenie šialeným relaxačným včelárením? Čo myslíte?

Včelári dávno poznajú liečivé účinky spevavej reči včiel. Včelár podľa zvuku včiel dokáže určiť, čo sa práve v úli robí. Naši starí otcovia vedeli, že ticho lieči, staré mamy spievali vnúčatám pri kolíske, rozpoznali pozitívne účinky zvuku na zdravie človeka, a preto si radi vo sviatočnú letnú chvíľu zdriemli vo včelíne.

Nie vždy nás pobyt pri včelách ukľudňuje. Časom včelár rozpozná rozdiel medzi nahnevaným a spokojným bzučaním včiel. Intuitívne vieme rozpoznať rozdiel medzi vrčaním, štekaním a pradením, cvrlikaním. Jeden zvuk nás upozorňuje na poruchu, nedostatok zásob, smäd, votrelca v úli a druhý hovorí o spokojnosti, plných komorách medu, zdravom rozvoji. Práve ten spokojný spev včiel napovedá našej duši, že je všetko v poriadku a to je presne to, čo potrebujeme dnes počuť každý deň. Naši predkovia vedeli, prečo sa pokojne odpočíva vedľa úľov v tieni stromu. Spoznali, že včely spievajú.

V rámci kalendária jste zastupoval jeden ze čtyř přístupů k včelařině. Neláká vás občas si to s někým z těch dalších tří vyměnit a zkusit to jinak?

Budúca včelárska sezóna bude už desiatou čo sa venujem úžasnému štýlu včelárenia na prírodnom diele. Pred tými desiatimi rokmi som si to vyskúšal ináč. Včeláril som v úľoch s národnou rámikovou mierou, v hlbokých aj plytkých nadstavkoch. Techniku s rotáciou nadstavkov v úľovej zostave považujem za najprirodzenejšie zaobchádzanie so včelím organizmom pri komerčnom spôsobe včelárenia. Trámikové úle, so staronovými, dávno objavenými postupmi, ktoré sa dnes používajú vo včelárskych technológiách ako najmodernejšie, sú vynikajúcou úľovou zostavou, ktorá mi dáva možnosť zužitkovať všetky moje skúsenosti z priemyselných foriem vedenia včelstiev. S trámikovými úľmi som pochopil, čo od mojich včiel vôbec chcem, pričom môžem použiť ktorúkoľvek známu metódu vedenia včelstiev. Tradičný spôsob včelárenia s prirodzeným včelím dielom síce produkuje menej medu, celkom určite však rešpektuje prírodné zákony vo včelstve. Na mojom blogu som sústredil informácie z celého sveta o tom, že ide to aj bez medzistienok a že sa v trámikových úľoch dá včeláriť aj profesionálne. Takže, nemám čo meniť a nemám čo skúšať ináč.

Jakou roli hraje vaše včelaření ve vašem životě?

Na túto osobnú otázku zareagujem tak, že moja rodina a ja sme urobili prestavbu nášho života potom, čo sa deti rozpŕchli do celého sveta a s manželkou sme zostali sami v rodinnom dome na dedine. Peniaze získané zo včiel sa tým pádom stali druhoradé a prioritou sa pre mňa stala kvalita. Na chémiu orientované spoločnosti míňajú v poľnohospodárstve veľa peňazí na ochranu svojich záujmov a ­bohužiaľ nemajú záujem o projekty zaoberajúce sa prírodným včelárením. Koniec koncov, včely nie sú zdrojom ich príjmov. To vyvoláva vo mne pocity, že niekto musí niečo urobiť. Tak som sa dostal na cestu šírenia kultúry včelárenia v súlade s prírodou a popri svojej práci míňam vo voľných chvíľach energiu na upratovanie toho, o čom sa vo včelárskej praxi vie, ale nehovorí. Mám radosť z toho, že mi časopis Moderný včelár umožnil vyjadriť sa z môjho pohľadu prírodného včelára na tejto improvizovanej tribúne.

Co byste vzkázal lidem, kteří by se vaším způsobem včelaření chtěli inspirovat?

Začiatočníkom aj profesionálom môžem odkázať len toľko, že trámikový úľ je veľmi dobrým kompromisom pre prirodzené vedenie včelstiev, ktorý umožňuje včelám žiť ich divokým spôsobom a včelárovi vytvára v práci so včelami vynikajúce podmienky. Pritom bohatstvo môjho včelárenia sa meria v ľuďoch, nie v peniazoch. Prírodné včelárenie je jednoducho cool.

Milan Bencúr

 

ZAČÍNAJÍCÍ VČELAŘ

Období slunovratu

 

V rámci kalendária jste zastupoval jeden ze čtyř přístupů k včelařině. Neláká vás občas si to s někým z těch dalších tří vyměnit a zkusit to jinak?

Ano, a průběžně to tak i dělám. Nenazval bych to eko, bio, ale přírodním včelařením v pohodě. Neřeším ani tak, jestli má být dílo úplně volné, bez trávení roztočů či s trávením atd. Je to včelaření co nejvíce v souladu s přírodou. Samozřejmě se dopouštím velkého prohřešku, ke včelám jezdím autem, ale bohužel času je málo, a pokud má člověk uživit 4 děti, nemůže časem plýtvat. :-)

Mám dost nástavků vyrobených z vyhoblovaného masívu v truhlárně, dokonce natřených barvou. Ba i izolované z umělých hmot jsem měl a dokonce nové dělám. Pro oddělky i pro srovnání. Pokud se mám k něčemu vyjádřit, chci si to vyzkoušet. Pokud zjistím, že mi neizolování úlů stojí X kilo medu na včelstvo, asi to nebude dilema, budu znát jen cenu svého názoru. Volnou stavbu jsem začal používat z nedostatku času před dvaceti lety. V Brenerovi jsem četl, že stavba je přirozená věc a včely produkují vosk bez ohledu na včelaře. Takže když jsem nestíhal ve svých nízkonástavkových Brenerech mít nalepené mezistěny, prostě jsem nejhorší plásty vylámal a prostrkal mezi stávající plásty. I nyní když jsem pod vlivem Milana přešel v posledním požívaném Brenerovu úlu (délka loučky podobná Waré) na 100% volnou stavbu, tak se nesnažím o úplně přirozenou stavbu jako Milan, ale rámky prostrkávám nepřirozeně mezi vystavěné plásty – tedy zebruji.

Stát se profesionálem? Málem se mi to přihodilo, tedy být závislý na příjmu ze včelaření. Ale to má z mého pohledu tři úskalí. Prvním je vysoká závislost na zdraví atd. a není nic křehčího než jednomužová firma. Druhé úskalí je, že pokud nežijete z čerpání dotací, i ty však budou končit, ale jen z medu, jde o velmi nestabilní příjem. A jak tak koukám okolo, moc profíků, kteří by neměli nastavený byznys na nějaké formě dotací, ať už přímo, nebo prodeji dotovaných výrobků, nevidím. A třetí nejzávažnější úskalí je nákazová situace ve včelaření u nás. Z logiky věci mi vyplývá, že za včely zodpovídá sám včelař, ale čtením vyhlášek SVS zjišťuji, že Český svaz včelařů. A představa, že moje živobytí bude obklopeno kolabujícími včelstvy (ať mor, nebo varroóza) a nikdo nebude nic řešit, mě z toho dokonale vyléčila. Podívejme se jen na situaci s úhyny z roku 2007. Mám neodbytný pocit déjà vu. A za této situace mít živobytí závislé na včelách, to i to moje současné v automobilovém průmyslu je za nadcházející krize jistější.

Jakou roli hraje vaše včelaření ve vašem životě?

Velkou. Na Fascinovaném včelaři přeložil Ing. Eman Veselý z jednoho zahraničního blogu definici včelaře, ke které tam došli. Myslím, že je charakteristická pro mnoho včelařů, Včelař je člověk, který nemůže nemít včely. Měl jsem mnoho koníčků, zůstávají skoro jen včely. To dokazuje, že včelaření vyhovuje v každém věku, v každé životní situaci. A dává vám to, co si vezmete. Pohodu, klid, zdraví i užitek.

Jakým směrem se podle vás bude vámi zastupovaný způsob včelaření vyvíjet?

Před minulým sjezdem ČSV jsem ještě jako jeho člen svazu napsal do Moderního včelaře Včelařskou Scifi. V ní byla i kromě jiného myšlenka, že volně prodejný časopis a propagace včelaření přivede mezi včelaře nové lidi. Ať už mladé, nebo starší, kteří budou hledat náplň pro volný čas a přijdou mezi nás se svými znalostmi a zkušenostmi. Jsem rád, že jsem se v tomto nemýlil. :-) Takže můj začátečnický způsob včelaření bude mít nadále velké zastoupení. Jen s malým rozdílem, že já se kdysi mohl učit hlavně jen ze svých drahých chyb. Myslím, že dnešní začátečníci se vzhledem k současným možnostem mohou během tří let dostat nad průměr. Ten je dle mě stále nízký. Takže jen přílivem začátečníků se může zvednout. Věřím, že ve včelaření bude stále velké množství rychle se učících začátečníků a minimum věčných začátečníků, jak někdy vidíme okolo sebe.

Co byste vzkázal lidem, kteří by se vaším způsobem včelaření chtěli inspirovat?

Nevzdávejte to! I prokopávání slepých uliček je velmi záslužná činnost. Přemýšlejte, zkoušejte, ověřujte přečtené a zvláště to přednesené, pochybujte. To je myslím můj styl včelaření. Není jediné správné včelaření ani nejlepší metodika. A radujte se u toho.

Karel Jiruš

 

HOBBY VČELAŘ

Období slunovratu

Zima stále trochu otálí s převzetím vlády nad přírodou, jakoby se chtěla inspirovat od léta, které přišlo tentokráte až na podzim. Naše kalendárium, které Vás čtenáře Moderního včelaře provázelo celý rok, je však pomalu u konce. Dovolte tedy malé zamyšlení nad anketními otázkami, které nám přispěvatelům kalendária položila redakce

V rámci kalendária jste zastupoval jeden ze čtyř přístupů k včelařině. Neláká vás občas si to s někým z těch dalších tří vyměnit a zkusit to jinak?

Pojem „hoby včelař“, což je ten přístup k včelařině, který jsem v kalendáriu zastupoval, je velmi široký, a jen stěží se dá přesně vymezit. Na jedné straně pomyslného spektra může být někdo se dvěma včelstvy na balkoně bytového domu uprostřed města a na té druhé zase chovatel s padesáti včelstvy a profesionálně vybaveným zázemím. Pro oba je včelaření především zábavou a dobrodružstvím, které je však neuživí. Musím se přiznat, že jsem několikrát, a to především v euforii z prvních úspěchů ve včelaření, čistě teoreticky přemýšlel o včelařině jako zdroji obživy. S přibývajícími zkušenostmi jsem však vystřízlivěl. Včelařina je velmi tvrdá práce a je to podnikání ne zcela bez rizika. Chovám velkou úctu k Těm, kterým se podařilo vybudovat v našich podmínkách opravdové farmy a učinit ze svého koníčka solidní podnikání. Není jich u nás mnoho a všem moc a moc držím palce. Sám však zůstanu raději u svých dvou stanovišť a budu si včelaření užívat jako doposud.

Jakou roli hraje vaše včelaření ve vašem životě?

Kdybych chtěl na tuto otázku odpovědět s trochou nadsázky a neotřele, přirovnal bych se k herci epizodních rolí z provinčního divadla, který byl nečekaně obsazen jako Hamlet na scéně Národního. Tak nějak by se dal charakterizovat průlom v mém životě způsobený vhlédnutím do včelí říše. Není to však pouze a jen fascinace včelím společenstvím, relaxace, poznání sama sebe skrze poznávání přírody, dobrý pocit z poctivě vykonané práce. Včelaření mě také přivedlo mezi skvělé lidi. Ocitl jsem se v prostředí, kde jeden druhému nezištně pomáhá a kde se nenosí „ostré lokty“ k tomu aby se člověk prosadil. Jsem za to velmi vděčný. Chápu to jako dar a současně jako výzvu.

Jakým směrem se podle vás bude vámi zastupovaný způsob včelaření vyvíjet?

Je známo, že v Čechách stejně jako třeba v Rakousku nebo Německu má hoby včelaření, nebo chcete‑li včelaření v malém, silnou tradici a počet včelstev v držení malochovatelů výrazně převyšuje počty ve velkochovech. Nemyslím si, že by se to mělo v budoucnu nějak radikálně změnit. Jsem přesvědčen, že možnost drobného přivýdělku stejně jako ostatní benefity z včelaření plynoucí budou vždy lákat nové lidi. Když vidím množství začínajících včelařů a zájem mladých lidí o včely obecně, tak nemám strach, že by snad včelaři vymřeli. Rizika pro včelaření budoucnosti vidím v macešském chování lidí k přírodě. Zde bezesporu platí rčení „největším nepřítelem včel je člověk“. Dnes můžeme jen těžko odhadnout dopad lidských zásahů do přirozeného života včel na budoucí včelí populace. A právě proto je naší společnou odpovědností zacházet se včelami šetrně. Někteří se s tím budou jen těžko smiřovat, ale skončila doba kdy se pouze chytaly roje a vytáčel med! Moderní včelař by se měl zajímat o všechny dostupné poznatky v oboru, umět je používat v praxi a převzít za chovaná včelstva vlastní odpovědnost.

Co byste vzkázal lidem, kteří by se vaším způsobem včelaření chtěli inspirovat?

Včelaření není pro každého. To platí ostatně i o jiných lidských činnostech. Ale tím, že to zkusíte, nemůžete nic zkazit. Začít se může samozřejmě kdykoli. Nikdy není pozdě! Nejlépe je však začít ihned. Na závěr bych chtěl poděkovat za Vaše dotazy i milé e-maily a popřát všem čtenářům Moderního včelaře úspěšný včelařský rok 2012.

Martin Jůzek

 

PROFESIONÁLNÍ VČELAŘ

Období slunovratu

Tak tu máme opravdovou zimu! Za okny mrzne, na včelnici také. Lidé si obkládají domy polystyrénem a včelám staví příbytky jen z coulových prken. Divná to spravedlnost. Kážeme vodu a pijeme medovinu. Jenže – je tady to jenže. Včely se umí se zimou vypořádat po svém. Životní projevy přizpůsobí okolním podmínkám, takže jim chladno nevadí. Vadí jim však vlhko a nedostatek vzduchu. To člověku na zimě vadí skoro všechno…

Včela, dnes a zítra

Se včelami jsem se setkal již v dětství. Táta včelařil ve dvanácti českých a moravských univerzálech kousek od hranic s Rakouskem, tehdy na konci světa. V podstatě na všech fotografiích z dětství máme s bratrem nesymetrické obličeje. Protože tenkrát ještě nebyly alergie v módě, vystačili jsme si s diagnosou „včelařovy děti“. Projít úzkou zahradou kolem úlů totiž nebylo vůbec jednoduché. Podobalo se to v podstatě permanentnímu úprku. Díky tomu jsme ve školním tělocviku vynikali především v atletických disciplínách. Ke včelstvům jsem se odvážil přiblížit jen tehdy, když jsem měl s tátou nějakou mrzutost a na truc jsem včelám zavíral česna… Díky dvouprostorovému včelaření byly u nás v sezoně na prvním místě roje a potom teprve med. Včely létaly žihadlem napřed a já v tom logicky žádné kouzlo nespatřoval. Dříve než jsem ukončil studia, táta náhle zemřel. Máma mě poprosila, abych včelám pověděl, že jim odešel hospodář. A možná právě tehdy jsem si uvědomil, že vztah mezi včelou a člověkem může být harmonický, že si vzájemně umějí vyhovět. Navíc jsem zjistil, že nejlepší úl je ten, za kterým stojí dobrý včelař.  Práce na včelnici musí jít od ruky. ­Nejdéle mám svá včelstva otevřená v ­případě, když se mi na druhém konci mobilu ozve začínající včelař, volající služebním telefonem.

Pochopitelně mě dohnala i mašinérie organizovaného včelařství ve formě různých funkcí, z kterých vás nevysvobodí ani případná stařecká demence. V organizaci práce a hospodaření s časem a energií je pro nás včelstvo nedostižným vzorem. Nepotřebuje berličky v podobě ­odborů či politických stran. Vystačí si se selským, pardon, se včelím rozumem. Musel jsem se však přenést přes řadu včelařských dogmat, ­tradovaných a děděných po ­generace. Oporu jsem měl ve svých učitelích v sousedství, jako byli pan Brázda či pan Stejskal. O svém včelaření asi nenapsali ani řádku, což je škoda. Umožnili mi však koukat jim přes rameno a žádnou moji otázku nepovažovali za hloupou, čímž se pro mě stali nesmrtelnými.

Jakou roli hraje včelaření ve Vašem životě?

Včelařinu jsem vystudoval, čímž jsem získal nejen vědomosti, ale i přátele z oboru. Ze začátcích v univerzálech a kočovném voze má včelstva putovala do nástavkových úlů, nejprve silnostěnných s vysokou rámkovou mírou. Když se u nás objevili první výrobci tenkostěnných úlů typu Langstroth, uvědomil jsem si, že je to šance, jak včelařit jednoduše, se silnými včelstvy. I po ekonomické stránce začal můj způsob včelaření dávat smysl a já se odvážil koketovat s myšlenkou včelařit na plný úvazek. Vždycky jsem si přál dělat věci blízké přírodě, lidskému zdraví a o své zkušenosti se podělit s ostatními. Uvědomil jsem si, že toto vše se mi může splnit právě nad otevřeným včelím úlem. Dnes jich mám 149, stále u rakouských hranic – už však ne na konci světa, ale uprostřed Evropy!

Jako profík asi nestačíte na všechno sám. Jaká jsou specifika včelaření v týmu?

Protože jsem si přál, aby moje rodina nejen tolerovala můj včelařův svět, ale aby přiložila i ruku k dílu, snažil jsem se hned od začátku vyvarovat se řady chyb, jichž se často včelaři dopouštějí. Především nemám patent na rozum. Pro rodinné příslušníky se snažím být spíš starším sourozencem, který nemá vždycky pravdu. Při práci na stanovišti i v medárně jsme rovnocenní partneři, což v prostředí plném jedinečnosti a improvizace je nesmírně užitečné. Kladívko a hřebíky, vidličku a kliku medometu, přenášení těžkých nádob s medem – to vše jsme rychle opustili. Vždyť to nemůže nikoho přesvědčit o kráse a užitečnosti včelařství! Racionálně včelařit znamená především najít rovnováhu mezi fyzickou a duševní činností. Nabídka včelařských potřeb dnes umožňuje ušít si svůj provoz na míru, jak nám to bude vyhovovat. Každý rok proto do našeho včelařského provozu investujeme nemalé prostředky. Také díky tomu zvládáme veškeré práce v rozumném čase a nasazení.

Co byste vzkázal lidem, kteří by se vaším způsobem včelaření chtěli inspirovat?

Snad proto, že balancuji se svým počtem včelstev na rozhraní zájmových a profesionálních včelařů, jsem se v kalendáriu v průběhu roku snažil upozornit na specifika, přednosti ale i nešvary těchto dvou světů. Vše, co tyto světy rozděluje i spojuje, bychom se neměli bát pojmenovat. Jedině tak bude mezi nimi fungovat dostatečně široký most s obousměrným provozem. Do nové sezony přeji všem nadšeným včelařům, aby jejich včelstva byla zdravá a neúnavně sbírala nektar i medovici, pyl i propolis. A samotným včelařům přeji, aby též sbírali – zkušenosti, dostatek sil a odvahu před včelami obstát!

Ing. František Texl