Včela chrudimská vycházela šestkrát ročně původně jako příloha Českoslovanského Hospodářského listu. Časopis měl být vedle již existujících spolkových odborných časopisů Český Včelař a Brněnská Včela alternativou pro začátečníky a ;„buditelem“, jak se píše v úvodu prvního výtisku ze dne 15. ledna 1877. Buditelství v rámci návratu k opětovnému zájmu o včelařství bylo tehdy zapotřebí, jelikož: „V posledních letech ochabovala u nás horlivost u včelaření nejspíš proto, že mnohý nedodělal se takového užitku, jakého sobě přál, neb jaký mu ve včelařských schůzích neb spisech byl vylíčen. Dílem klesla značně cena medu i vosku a dílem neposkytovalo několik nepříznivých let po sobě rostlinstvo včelám ani tolik potravy, aby se na zimu zásobiti a včelaři nějaký nadbytek poskytnouti mohly. Jako při jiném odvětví hospodářském nesmí se hospodář nějakou nepohodou dáti odstrašiti.“ (Včela chrudimská I., 1., s. 3). První číslo dále informuje o potřebě nechat lidem „znáti pravou cenu medu“... (s. 3) a hájit dobrý med, aby byl vytlačen „všelijak znečištěný med cizí z obchodu“ (s. 3). Asi není potřeba komentáře.
Včely vzkřiste ve světnici
Jelikož první číslo vyšlo v lednu, informuje i o opatrování včel v zimě s nutností zachovat včelám klid. Přílišné bzučení údajně svědčí o podchlazení, proto doporučují obalit úl slámou. Hukot v únoru a březnu je znamením nedostatečné vlhkosti, kdy včely nemají vodu pro zpracování zkrystalizovaného medu, proto má včelař dodávat včelám vodu ve sklenici nebo dát vodu do prázdných buněk. K tématu nedostatku vody v životě včel se časopis vracel i později, takže to bylo a jistě je důležité téma pro další reflexe.
Péče o včelstvo byla popisována s ohledem na každou včelku. Když by totiž včelař našel nějaké zimou skleslé včelky, bylo mu doporučeno, aby se je pokusil „ještě vzkřísiti, seberem-li jich, a dáme pak pod sklenici; v mírné, vytopené světnici se brzy vzpamatují a my je můžeme opět do úlu vrátit“ (s. 5). Text následně upozorňuje na nemoci jako „úplavice“ či „červenka“. Varuje před škůdci, kterými jsou myš a rýsek, v lese datel, obecně sýkorka. Za největšího škůdce jsou však považovány „sluneční paprsky“, které za teplot okolo 2 stupňů a sněhu vylákají včely, které záhy padají do sněhu. Sluneční paprsky též mají podle autora vliv na konzumaci medu, protože nejvíce je spotřebováván v době „vyrušování“ právě slunečními paprsky. Z těchto důvodů byl doporučován „brněnský úl“ se stříškou.
Mateří mřížka i krmení mlékem
Tolik zima. Jedním z letních témat Včely chrudimské bylo, jak zamezit přílišnému kladení matky v těchto měsících. Důvodem byl přílišný rozvoj v červnu a červenci, kdy nově se líhnoucí včely neměly možnost využít pastvu, protože bylo po žních. Konzumují proto med na zimu. Nabídnuté řešení je na způsob mateří mřížky: „Otvor z plodiště do medníku ať jest jen tak úzký, aby pouze dělnice prolézati mohly, nikoliv však královna aneb trubci“ (Včela chrudimská, I, 4, s. 1).
Praktickému včelaření se věnuje i diskuse nad výrobou „umělých mezistěn“ na lisu, ovšem se stížností: „kdyby nebyly tak předraženy, zajisté, že by i hojného odbytu nalezli našimi včelaři“ (Včela chrudimská, I, 4-5, s. 40). V pozdějším čísle jsou preferovány dřevěné mezistěny. Dalším opakujícím se tématem je krmení včel moukou smíchanou s medem a vodou pro dobrý jarní rozvoj a podporu kladení matky, případně jarní krmení mlékem. Články seznamují též s úlem vyvinutým panem Langstrothem! Nechybí informace o elektronickém vynálezu na chytání rojů od pana Freiwirtha, kdy se proudem omámené včely snadněji chytaly.
Není možné popsat všechny praktické rady. Způsob podání a texty samotné svědčí o poctivé a neúnavné snaze Aloise Thumy neustále se vzdělávat a do praxe uvádět aktuální poznatky. Nejen za to jsme my, dnešní chrudimští včelaři, panu Thumovi velkými dlužníky