Účastníci setkání se stále vraceli k několika tématům. Nic nového: diskutuje se o nich již léta. Problém našeho oboru v současnosti spočívá ale v tom, že odborné poznatky a výsledky výzkumu podložené argumenty nejsou brány za platnou inspiraci k metodické či legislativní aktivitě těmi, kteří by jim měli naslouchat.
Opakují se roky s masivními, často plošnými úhyny. Oficiálně se ale chovatelé dozvídají, že základní metodika tlumení nákaz funguje. A že vinen je chovatel, protože špatně užívá, nerespektuje, nedodržuje... Stát štědře dotuje veterinární léčebné přípravky a také irelevantní metody diagnostiky. Paradoxně je největší spotřeba léčebných přípravků nikoli v roce, kdy hrozí úhyny, nýbrž rok poté, kdy se včelstvy hyne i parazit. Výdaje na léčebné přípravky stále dramaticky stoupají (B. Gruna).
To vše souvisí s příliš úzkým spektrem metod ošetřování a s malým výběrem léčebných přípravků. Při srovnání s okolními státy, např. se Slovenskem, s jehož metodikami seznámil přítomné R. Chlebo, je to tristní poznání. Registrace nových přípravků je komplikovaná. Stát ji nepodpoří. Jejich monopolní výrobce a distributor ani soukromé subjekty v tomto směru také žádnou aktivitu nevyvíjejí. Účinnost stávajících přípravků se snižuje a kouzelník z rukávu zatím další esa nevytáhl.
Alternativami (tedy pro nás, v ostatních včelařsky vyspělých státech jde o běžně užívané, efektivní a účinné látky) jsou organické kyseliny. A. Přidal např. prokázal, že ošetření kyselinou šťavelovou je z hlediska pracnosti i účinnosti srovnatelné s ošetřením přípravky s účinnou látkou amitrazem. Navíc nehrozí vznik rezistence a kumulace reziduí ve včelích produktech. Úspěch podmiňuje efektivní monitoring napadení, je-li potřeba, včasné ošetření. Krátce: flexibilita a individuální přístup, nikoli plošné zásahy bez ohledu na situaci a lokální specifika.
S tím souvisí poznání a využití přirozené imunity včel. Výzkumem? Samozřejmě. Soustavná selekce a šlechtitelská práce fixující ty vlastnosti, které včelám pomohou vyrovnat se s nákazovou situací (A. Přidal, K. Čermák).
Máme řadu srovnání se stavem v jiných zemích. Např. Ivo Kovařík představil velmi účinné strategie potlačování moru včelího plodu na Novém Zélandě, postavené na odpovědnosti dobře informovaného chovatele.
V České republice je zásadním principem přístupu státu k chovatelům nařídit a kontrolovat. To je však jen teoretická rovina, protože v praxi stát svá nařízení efektivně kontrolovat není schopen. Navíc je vydává podle diskutabilních vstupních dat i závěrů. „Jediná správná“ a centrálně nařizovaná metodika nemůže v praxi fungovat.
Ve včelařsky vyspělých zemích chovatel dostane podrobné informace k problému i doporučení, jak jej řešit. Může se pak sám rozhodnout, jak bude včelstva ošetřovat a také za své rozhodnutí nese odpovědnost.
Na setkání samozřejmě nechyběly příspěvky vycházející přímo z praxe jednotlivých chovatelů. Model rozmanité včelí pastvy nabídl E. Tihelka. J. Vítámvás představil svůj koncept tlumení varroózy založený na důsledném sledování a vyhodnocování stavu napadení a včasných i účinných zásazích.
Brněnské setkání bylo dobře využitým dnem. Díky všem, kteří se o ně zasloužili, nebyla to malá práce.