Diskuse k vlivu elektromagnetického záření na včely

Pavel Mach

9/2019, strana 21

Se stále větším průnikem elektroniky do životního prostředí nabývá na intenzitě diskuse, zdali tato různá zařízení neškodí včelám. V poslední době se touto problematikou zabýval časopis Včelár (Húščava Š. Elektromagnetické vlnenie a včely. Včelár 6/2019, s. 136–137) a Moderní včelař (Vácha M. O magnetických polích, mobilech, včelách, ale také o vědcích. Moderní včelař 8/2019, s. 30–33). Autoři obou článků jsou vědci. Abychom vám nabídli pluralitu názorů, požádali jsme o náhled na působení elektronických přístrojů Pavla Macha, jehož firma Softech vyvíjí a dodává včelařům na včelnice různá zařízení pro sledování včelstev. Nyní uvádíme jeho názor.

Nejdříve připomenu článek Martina Váchy z minulého čísla Moderního včelaře, jenž uvádí, že výzkumy neprokázaly, ale ani nevyloučily negativní vliv různých druhů záření na organismus a život včel.

Včelí med a vosk jsou velmi dobré „tlumiče“ záření a případné použití zařízení, které něco vysílá, je velmi omezené. V praxi to znamená, že taková zařízení by měla velmi omezený dosah a nespolehlivou funkčnost. Na druhou stranu jsou ve včelařství, stejně jako v jiných oborech, stále více využívány různé druhy bezdrátových sítí, protože jakýkoliv kabel v nebo kolem úlu je velmi nepraktický, takže se s různými typy záření i ve včelařství setkávat budeme.

Pokud někdo využívá nějaké zařízení pro elektronické monitorování včelstev, jsou na trhu dostupné následující technologie:

 

Teploměry a vlhkoměry: bez ohledu na konkrétní typ jde o elektronický čip propojený kabelem do zobrazovací nebo vysílací jednotky, která je z výše uvedeného důvodu tlumení záření umístěna mimo úl. Čip sám tedy vůbec nic nevyzařuje.

 

Úlové váhy: umísťují se logicky vždy pod úl, tj. zvenku. Většina moderních vah vysílá data na internetový portál, kde je uživatel sleduje. Jen málo starších modelů má pouze displej bez vysílače. Vysílání dat na internet se děje téměř vždy bezdrátově a využívají se dva způsoby, buď přes klasickou mobilní síť (GSM), anebo pro takové účely speciálně vyvinuté tzv. sítě internetu věcí. Váhy s GSM vysílačem vyzařují totéž co mobilní telefony. Jejich vliv na okolí je tedy stejný, jako kdybychom zkoumali vliv mobilního telefonu, který máme několik desítek cm od těla a zapneme jej na pár sekund třeba jen jednou za hodinu. Váhy s vysílači pro sítě internetu věcí (v současnosti u nás Sigfox a LoRa) mají vyzařovací výkon mnohem nižší, takže jejich vliv ve srovnání s GSM je ještě menší.

 

GPS trackery: zařízení, která umí vyhlásit poplach, když se úl pohne nebo jej dokonce někdo někam stěhuje. Toto je výjimka, kdy je vysílač z důvodu utajení opravdu vložen dovnitř úlu, ale profesionální výrobky také využívají nízkoenergetické sítě internetu věcí. Vysílání, při kterém tracker něco vyzařuje, probíhá jen v případě vzniku poplachu, resp. krátkým impulsem ve zvoleném časovém intervalu (třeba 1x za hod.), aby uživatel věděl, že jeho tracker „žije“. Důkazem nízkoenergetického provozu je i to, že tracker dokáže na pár tužkových baterií fungovat 1 rok nebo i déle.

 

Akustické senzory:. miniaturní mikrofony, které snímají intenzitu a frekvenci bzukotu včel, a podle ní počítačové systémy umělé inteligence dokážou analyzovat stav včelstva. Opět se jedná o pasivní součástku, která potřebuje pouze napájení kabelem. Naměřené údaje pak odesílá ke zpracování vysílač umístěný mimo úl. Princip z hlediska vyzařování je tedy podobný jako u úlové váhy. Na rozdíl od váhy má smysl mít akustický senzor v každém úlu, takže z praktických i finančních důvodů jsou naměřené údaje vysílány velmi nízkým výkonem na krátkou vzdálenost do sběrné centrály na včelnici, která je teprve hromadně odesílá do počítačového centra. Centrála je však od úlů vzdálena jednotky až desítky metrů a její vyzařovací výkon je stejný jako u mobilního telefonu.

 

Kamery: venkovní kamery známé jako fotopasti využívají klasickou mobilní síť (pokud vůbec), jsou určeny pro občasné pořízení snímku (typicky 1x denně nebo častěji při výskytu poplachu) a vzhledem k jejich vzdálenosti od včelstev (jednotky až desítky m) je jejich vyzařování opět srovnatelné s mobilním telefonem mimo úly. Vnitřní úlové kamery jsou miniaturní zařízení, která jsou rovněž energeticky poměrně náročná, a jejich intenzivní využití bez vnějšího zdroje energie je velmi obtížné. Spíše jsou tedy využívány stejně jako fotopasti pro občasné jednotlivé snímky s vysílačem mimo úl. Tady neberu v úvahu aktivity spojené s vědeckými výzkumy, které mohou využívat náročnější technologie u omezeného množství včelstev a které nejsou běžnému včelaři dostupné.

 

Závěrem tedy můžeme konstatovat, že u současných bezdrátových technologií není třeba se obávat jejich škodlivého vlivu na naše včely. Podle hesla „důvěřuj, ale prověřuj“ je však jistě užitečné, že se tímto tématem někdo zabývá do hloubky. Dokáže tak předejít nesmyslným pověrám a uklidní odborným vysvětlením zájemce o praktické moderní technologie.