1. Včelaření u nás a moje vyhlídky
Propojením ... jejich dvou zootechnik jsem vytvořil zootechniku, která mi vyhovuje, zdá se mi dostatečná svojí péčí o včely a zároveň málo nákladná pro včelaře. Neříkám, že jde o zootechniku nejlepší, to zdaleka a určitě ne. Včelařím teprve pět let a za tuto krátkou dobu jsem skutečně nemohl „objevit Ameriku“. Bude to ještě nějaký čas trvat, než se to všechno naučím a navíc si myslím, že včely nás mají vždycky čím překvapit. Co včelař, to vynálezce, zlepšovatel a badatel a u českých včelařů to neplatí dvojnásob, ale snad i stonásob. Jen při pohledu na některé včelnice svých přátel mi jdou oči a často i hlava kolem. Je to snad nějaký fenomén českých včelařů. Jejich pohledy na včelařství jsou někdy vskutku zajímavé. Neznají mnohdy ani základy biologie včely, natož pak nějakou solidní práci založenou na vědecké a výzkumnické bázi, ale přesně vědí, že včele vyhovuje rámek vysoký 30 cm a deset rámků v nástavku. Do krve se budou hádat, bít a snad, když jim budete odporovat, vás začnou i nenávidět a vyvrcholí to tím, že vám na stanovišti rozházejí včely...
Já skutečně ještě nevím, co je pro včely to nelepší, a myslím si, že se to ani nikdy nedozvím. Já vím co, je dobré, praktické, pohodlné a moderní pro včelaře a to se snažím používat. Ale je to skutečně dobré, praktické a pohodlné i pro ty naše včelky? Vždyť včela je přece ohromně přizpůsobivý tvor. Za ty desítky a stovky milionů let si navykla na různé podmínky. Žije v dutinách stromů. Je někde technická norma, kolik má mít ta dutina v průměru? Máli mít očko? Spodní větrání? Nevím...
Budoucnost včelaření v naší rodině vidím v horizontu několika let jako utlumené. Přestaneme kočovat a včelstva rozdělíme na dvě stanoviště po deseti až patnácti včelstvech. Přestat s kočováním jsem se rozhodl po čtyřletém kočovném včelaření a zjistil jsem, že v našich podmínkách má kočování efekt kolem jedné třetiny medu navíc. Pravda je, že je rozdíl mít ze včelstva za rok čtyři a nebo šest tisíc korun zisku. Kočoval bych, kdyby situace mezi „přáteli“ včelaři byla jiná. Pokud někam přijedu a za týden zjistím, že mi někdo v lepším případě vypustil – v horším propíchnul – pneumatiky, je mi z toho týden špatně. Pokud přijedu na stanoviště řepky a zjistím, že místní velkovčelař si umístil do letové dráhy mých včelstev jen cca padesát metrů vzdálených svých dalších padesát včelstev – znovu je mi týden špatně, když zjistím že do mých napaječek létá cizích padesát včelstev pro vodu, je mi z toho opět zle. Včelařím proto, protože mě baví, a ne proto, abych se neustále s někým musel hádat, vztekat se a rozčilovat. Snad až vymře místní stará garda, bude situace jiná. Zatím se stáhnu někam hluboko do lesa, vytvořím dvě stanoviště na odlehlých místech, pořídím Ladu Nivu a budu si klidně včelařit bez obstrukcí a „klacků pod nohama“ od starých a zkušených „Pánů včelařů“. Jak již mi bylo ostatně řečeno, já jsem mladý cucák a starší mají vždy a všude přednost. Včelařinu budu dělat jako činnost pro duševní odpočinek, a ne jako zkoušku, kolik vydržím.
2. Zaplať, tvoje včely se pásly na mém porostu!
V závěru bych ráda uvedla perličku: Otec pronajímá pole. Tentokráte nájemník na polích zasel řepku a když přišel s platbou nájemného, chtěl po otci slevu, že přece poskytl našim včelám snůšku. Ale nějak to nedomyslil. Však mu také otec vysvětlil, že má sice pravdu v tom, že naše včely se pásly také na jeho porostu, ale včely také poskytly hmyzosnubným rostlinám řepky opylení, a proto měl také tak vysoký výnos semene. Nájemníkovi sklaplo a bez řečí odešel.