Americký kontinent
První zastávku učiníme na americkém kontinentu (graf 2). Při porovnání Severní a Jižní Ameriky vidíme trend, se kterým se setkáme i v jiných oblastech: čím je země vyspělejší, tím menší je nárůst produkce medu, a naopak stoupá podíl jeho dovozu, který tak doplňuje spotřebitelskou poptávku. Výrazným příkladem jsou USA, kde v průběhu posledních 50 let došlo k poklesu domácí produkce ze 120 na 60 tisíc tun a souběžně se tato země stala největším světovým importérem medu.
Opakem jsou státy Jižní Ameriky, kde došlo k nárůstu produkce z 25 tisíc tun na 175 tisíc tun, a především Argentina, Brazílie, Mexiko a Chile se staly významnými vývozci.
Afrika, Asie, Austrálie
Situaci v Africe popisuje graf 3. Můžeme zde vidět slušnou úroveň produkce na východním pobřeží: v Tanzanii, Mosambiku, Madagaskaru a podobně. Jinak zde doposud není dostatečně využitý přírodní potenciál, a tak v budoucnu může dojít k nějakému posunu.
Asijskému trhu s medem se věnuje graf 4. Není jistě překvapením, že v Asii jednoznačně dominuje Čína.
Na nejmenším kontinentu jsou spolu v opačném postavení Austrálie a Nový Zéland (graf 5). O co poklesla produkce v Austrálii, o to narostla na Novém Zélandu. Tato země si navíc vybudovala výsadní postavení díky manukovému medu. Novozélandští včelaři dokázali, že se vyplatí nad svým podnikáním přemýšlet, sjednotit se a vymyslet strategii, jak med povznést na úroveň léku, a to i pokud se týká jeho ceny. Skok je to úžasný: z 26 Kč/kg za pár roků až na 1 550 Kč.
Evropa
Ani Evropa se nevyvíjí jednolitě (graf 6). S výjimkou Španělska, Portugalska se většina tradičních západních zemí potýká s poklesem produkce. Obráceně je tomu u východních zemí, díky nimž se dá konstatovat, že se celoevropská produkce drží dlouhodobě na stejné úrovni.
Níže se podrobněji zaměřujeme na některé z našich nejbližších sousedů.
Německo
Německo se vyznačuje vysokou mírou konzistence. Žádné velké výkyvy, produkce kolem 20 tisíc tun (graf 7), import postupně narostl na úroveň 80 tisíc tun a není divu, že podíl exportu je relativně malý (graf 8). Významnou roli hraje import, vždyť je také Německo druhým největším importérem na světě. Významný podíl na něm mají jihoamerické státy (Argentina, Mexiko, Chile) a Ukrajina.
Maďarsko
Maďarsko je v produkci medu nejen soběstačné, ale značný podíl svého medu vyváží (grafy 9, 10). K největším odběratelům patří dlouhodobě Německo, Francie, Anglie. Jedná se o odběratele, kteří kladou důraz na kvalitu. Maďarských včelařů je třikrát méně a při vysoké míře zavčelení (12–13 včelstev/km2), dokážou vytěžit dvakrát více medu než my. Velice nízký podíl importu napomáhá tomu, že se na trhu nevyskytují cizí medy, které by mohly snižovat image medu, jako takového.
Polsko
V případě Polska vidíme, že zde dochází oproti Německu a Maďarsku k výrazným změnám. Jak je zřejmé z grafů 11 a 12, Polsko výrazně navyšuje všechny vybrané ukazatele, jak produkci, tak export a import.
Během posledních 20 let vzrostla míra zavčelení ze tří na šest včelstev/km2. To se adekvátně projevilo na zvýšení produkce. Další navyšování počtu včelstev již asi nebude mít takový efekt, takže nelze očekávat, že by to vedlo k utlumení importu. Na tom se podílí z největší části Čína a Ukrajina, export pak putuje především do Německa, Francie a celé řady dalších zemí Evropské unie. Polsko je, jak vidět, schopné si tyto náročné trhy udržet, jinak by zřejmě export nevykazoval setrvalý růst.
Otázkou je, kde končí dovážený čínský a ukrajinský med. Nicméně je zřejmé, že se kontrole kvality dovážených medů Poláci intenzivně věnují. Při nedávné společné kontrole iniciované Evropskou unií (viz EU Coordinated Action “From the hives”) odebralo Polsko přes 100 vzorků, zatímco my pouhých šest vzorků. Zřejmá je snaha o zajištění kvalitativní kontroly vlastními silami. Například firma Sądecki Bartnik, která mimo jiné vykupuje med od drobných včelařů, je schopna ve své laboratoři zajistit kontrolu i takových kvalitativních znaků, jako je pylová analýza, pesticidy, antibiotika atp.
Dá se konstatovat, že Polsko je na nejlepší cestě k posílení významu svého včelařského oboru.
Česká republika
Trendy v produkci, exportu a importu medu ukazují grafy 13 a 14. Je možné něco z doposud uvedeného využít pro náš případ? Každopádně jsme v jiné pozici. Maďarsko má minimální import, takže jeho případné jakostní problémy se nemohou na vnitřním trhu nijak masivně projevit. Německo a Polsko mají importy vyšší, ale na rozdíl od nás s touto problematikou bojují mnohem razantněji. Zatím se to ani u jednoho z nich neprojevilo ve výkyvech exportu.
V případě České republiky lze spekulovat, že postupný pokles exportu do Německa a Francie byl zaviněn problémy, které vyvrcholily kauzou Včelpo, která byla mediálně intenzivně propíraná, což mohlo vést k poklesu zájmu o naše výrobky. Dále je zřejmé, že u nás stačí výraznější pokles výnosu medu, jako se to stalo v letech 2021 a 2022, aby bylo třeba významněji navýšit dovozy.
Tím, že nemáme zajištěnu důslednou kontrolu dovozů, je mnohem větší pravděpodobnost, že sem budou importovány méně kvalitní medy, které by v Polsku nebo Německu neprošly.
V každém případě je zřejmé, že zdejší dlouhodobě neřešené problémy s kvalitou medu (viz každoroční zprávy Státní zemědělské a potravinářské inspekce) mohou celou situaci pouze zhoršovat. Jakákoliv negativní zpráva o medu dopadá na jeho vnímání u spotřebitelů a je jedno, jestli nakupují med v obchodních řetězcích, nebo přímo od včelaře. Z tohoto pohledu by bylo jenom dobře přístup změnit a bojovat za kvalitu jakéhokoliv medu. Jinak si důvěru spotřebitelů neuchováme.
Letos do České republiky nepřišla do konce února žádná dodávka medu z Ukrajiny. Její místo okamžitě zaujalo Polsko, které k nám stačilo dodat stejné množství medu, jako za celý loňský rok. Měli bychom proto zbystřit a začít jednat.
Zdroj dat:
Databáze FAOSTAT, Český statistický úřad
